//Na cestě před královským hradem. Vystoupí Hamlet.//\n\nHAMLET: Tak znovu, snad, chvíli svobodný. Jak tíživá je však tato svoboda! Je třeba rychle jednat. \n\n//Přichází pocestný//\n\nHAMLET: Není to pocestný? Hejhola, člověče. \nPOCESTNÝ: Račte si přát, vzácný pane?\nHAMLET: Zdalipak zahlédl si někoho z Elsinoru odcházet v posledních chvílích.\nPOCESTNÝ: Vyhýbám se teď hradu, jak jen mohu, nebo chodí krajem divné zvěsti o tom, co děje se za hradbami. Leč kolem hradu dnes skutečně projít jsem musel a něco spatřil.\nHAMLET: Vskutku? Pokračuj tedy...\nPOCESTNÝ: Nejprve na štíhlém hřebci vyjel urostlý junák. Však jeho oblečení bylo ke koni nepoměrně prosté.\nHAMLET: Byl ten kůň hnědák?\nPOCESTNÝ: Byl.\nHAMLET: Pak to byl přítel Horatio. Kam mířil? \nPOCESTNÝ: Ke hřbitovu, vzácný pane.\nHAMLET: Děkuji! Musím vyrazit.\nPOCESTNÝ: To není vše, co zřel jsem.\nHAMLET: Pokračuj tedy!\nPOCESTNÝ: Chvíli po něm prošla branou spanilá dívka. Oblečena byla v bílý šat a bledá byla jak ty šaty! K tomu zpívala si zvláštní, prazvláštní písně!\n\n[[HAMLET: Horatio, musíš počkat. Nejprve musím promluviti s Ofélií. Snad hněvá se pro otcův skon, do něhož tak nešťastně zapletl jsem se. Snad nešťastná je pro můj domnělý odchod. Vše musím uvést na pravou míru. Děkuji ti, pocestný! (ODCHÁZÍ)|Jít najít Ofélii]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Bože, to dítě nevinné. Snad budu mít trochu času ještě vysvětlit Ofélii ony klikaté cesty elsinorských intrik, co vedly mě, bych ze světa sprovodil jejího otce a rychle opustil hrad! Však kvapem, Horatio čeká! Děkuji ti pocestný (ODCHÁZÍ)|Ofeliin hrob]]

//Hamlet bodá ducha mečem.//\n\nDUCH: Hamlete! Copak za života ničeho jsem tě nenaučil? Mravům? Úctě k zemřelým? \n\n[[HAMLET: Nebesa! On mluví! A ocel jím prochází jako sluneční paprsky jarní mlhou. Posel ze záhrobí. Snad skutečně měl bych jej vyslechnout!|Hamlet ducha vyslechne]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Tak tohle je začátek mého konce. Při všech svatých; já vskutku blouzním. Snad měl bych okamžitě odejít do hospody v přístavu a tam utopit jednou provždy tohle blouznění! (ODCHÁZÍ DO HOSPODY)|Hamlet jde do hospody]]

//Z dálky ozývá se hluk pohřebního marše.//\n\nHAMLET: Vida! I navzdory rovnosti v prachu před červy se jméno té šťastné dovíme! Jaké štěstí přijít na čas rovnou na pohřební hostinu. Vždyť již kručelo mi v žaludku. Stranou, Horatio, stranou, ať prohlédneme si hodokvas pěkně z dálky! (UKRÝVAJÍ SE).\n\n//Vystoupí kněží v průvodu, mrtvola Ofeliina, a truchlitelé za ní, Laertes, král, královna a jejich družina//\n\nKNĚŽÍ: My dopřáli jí ritů pohřebních, co naše právo sahá. Její smrt jest pochybná a nebýt vyšší vůle, jež brání řádu, v zemi nesvěcené by ležela až do soudného dne. Ne zbožnou modlitbou, – leč křemeny a střepy měla by se zasypat. Však byl jí dopřán vínek panenský a dívčí obsypání květinami.\nLAERTES: Tak tedy uložte ji do země a z její krásné, cudné mrtvoly ať rostou fialky! Ó trojnásobná běda třicetkrát ať padne na tu hlavu prokletou, jež podlým činem smyslů nádherných tě zbavila!\nHAMLET: Co? Ofélie? Kdo ten, jehožto hoře vyznívá tak hlučně? – jehož nářek zaklíná i bludné hvězdy, na dráze je stavě jak ty, kdož ustrnuli úžasem? To já jsem, Hamlet, Dán!\nLAERTES: Čert vezmi duši tvou! (NAPADNE HAMLETA).\n\n[[HAMLET: Na špatném pláčeš hrobě u správného hrobu však, drahý švagře. Neb jest jiný tu viník, jehož vinou již tři životy vyhořely! Tu stojí s falešnými slzami v očích. Ať v slzy smrtelné bolesti promění se! (BODNE KRÁLE MEČEM)|KONEC KRÁL HROB]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Jak dětinské, můj milý švagře, rvát se pěstmi jako děti o kus svačiny. Míníš-li boj vážně, tas! (TASÍ MEČ)|KONEC LAERTES HROB]]\n\n//nebo//\n\n[[HORARTIO: Můj dobrý princi, upokojte se. (VMÍSÍ SE DO RVAČKY O ROZDĚLÍ JE)|Před sázkou]]\n\n

HAMLET: Teď slyšte, pane: proč tak na mne jste? Já rád vás měl; však na tom nesejde; ať cokoli si dělá Herakles, dál kočka mňouká, svou si vede pes. (ODEJDE)\nKRÁL: Jdi za ním, prosím tě, Horatio. (ODEJDE HORATIO)\nLAERTES: Tak volně necháte odejít toho strůjce neštěstí svého i našeho?\nKRÁL: Co mluvili jsme spolu včera večer, ať vaši trpělivost otuží; tu záležitost provedeme hned. Má dobrá Gertrudo, dej syna střežit. Ten hrob zde živý pomník dostane a chvíle klidné dospějeme v mále. – Než bude to, jděm trpělivě dále.\n\n[[(ODCHÁZÍ VŠICHNI)|Sázka rozcestí]]\n

//Královská síň, ráno. Přítomen král, královna, Rosenkrantz a Guildenstern a mnoho dvořenů. Přichází Hamlet.//\n\nHAMLET: Má ty dobroto! K čemu tolika rukou? Na zatěžkání jedné nohy závažím a hození její do studny by stačila i čtvrtina přítomných!\nKRÁL: Pro tentokrát zanech svůj ostrovtip, synu.\nHAMLET: Neznamená, že sdílíte-li lože s moji matkou, se stáváte i otcem mým.\nKRÁL: A bude lépe, zanecháš-li i své drzosti. Čelíš obvinění velmi závažnému. Obvinění z vraždy! Nadto z vraždy člověka dobrého a nevinného.\nHAMLET: Ani čtvrtina ze čtvrtiny dobrosti člověka, který zde skonal před čtyřmi měsíci.\nKRÁL: Cítíš se vinen?\nHAMLET: Upřímně? Ne!\nKRÁL: Být kdokoliv jiný, visels bys už dávno na šibenici. Však protože jsi synem mého milovaného bratra, podávám ti ještě jednu šanci. Poslední. Vydej se do Anglie a zkus tam najít vnitřního klidu. Tento dopis tam předej králi Anglie. Jest mým dobrým přítelem a u dvora královsky tě pohostí. A s odjezdem neotálej, tvá loď má již napnuté plachty k odplutí (PODÁVÁ HAMLETOVI DOPIS).\n\n\n[[HAMLET: Protiví se mi podřídit se příkazu vašemu, králi, ale ne víc než zůstat tu, na Elsinoru, v místě, kde přes intriky není občas vidět slunce. Přijímám svůj úděl i trest. (BERE DOPIS A ODCHÁZÍ)|Odchází na loď]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Jistě, králi. Odjedu. Ale snad nebudeš mi míti za zlé, když zpravím se o obsahu tvého poselství, co do Anglie posíláš. Jsou zprávy dobré i zlé a posel by měl vědět, kterou z nich doručuje. (ROZBALUJE DOPIS)|Rozbaluje dopis]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Budu-li chtít najíti vnitřního klidu, budete tím posledním, strýče, koho požádám o radu! (UTÍKÁ PRYČ)|Horacio - Ofélie rozcestí]]

KRÁL: Zadrž! Ty řádky nejsou určeny tobě!\nHAMLET: (ČTE DOPIS) //Já, Claudius I., král Dánský, žádám tě jménem svým i jménem knížectví dánského, bys bezodkladně popravil toho muže, jenž předal ti právě tento dopis. Jde o recidivistu, jenž zle rozvrací poměry v zemi. Jeho poprava zde v Dánsku by narušila zdejší křehce vydobyté ekvilibrium mezi vzbouřenci a královským dvorem. O vykonání popravy, zašli, jak nejúctivěji prosím, dopis. S tisícerým díky, podepsán Claudius, král dánský, vlastní rukou.//\nTak tedy nakládáš s životem následníka dánského trůnu? Copak není ti osud země milejší než tvůj vlastní?\nKRÁL: Ba, právě proto! Nestrpím takového šílence ve vlasti již ani okamžik! Natož na svém dvoře!\n\n[[HAMLET: Zveš mě šílence, ač ti šílenství přímo prská z očí. Díš však pravdu, nás, šílenců, jest tu na dvoře již trochu moc. Poroučím se, pánové a dámy. Jedu někam, kde nebudete mě mít na očích a nebudu tak vaše srdce více trápit! (UTÍKÁ)|Horacio - Ofélie rozcestí]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Sám sis napsal epitaf (PROBODNE KRÁLE MEČEM)|KONEC DOPIS]]

LAERTES: Jde o mou sestru. Jest poblouzněna vaším šarmem. Však jde jen o běžný mrav a krve hru; jen o fialku v útlém květu mládí, sic časnou, ne však stálou, líbeznou, ne trvající, – vůně, lahody. Za víc nemůže to mít - neboť příroda když rozvíjí se, nezmohutňuje se pouze ve svalech a v objemu, leč jak se zveličuje tento chrám, i vnitřní služba myšlení a srdce s ním roste v šíř.\n\n[[HAMLET: Věděl jsem, že jsi opilý. Věděl jsem i to, že pyšný jsi. A i to, že pro svou sestru zemřel bys než bys ji provdal za osla. Ale máš mě snad za osla? Nebo sám si osel, když stavíš se na cestu největší síle v širém vesmíru - lidské lásce! Buď sbohem a pozdravuj anglické břehy. (USEDÁ NA BAR) Vrchní! Do hospody pozdě došivší často kamarádům nerozumí. Rozlej vína, nechť najdeme společnou řeč!|Sedne si na bar 2]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Za tvé rady na tisíceré díky. Však vás jsem o radu dnes přišev neprosil. Nezžírá mou mysl teď žár lásky. Toť žár šílenství, co prostupuje mnou od morku kostí pro poslední vlas na mé hlavě. Snad vy (OTÁČÍ SE K NÁMOŘNÍKOVI) byste mohl šílenci moudrou radu dát. (USEDÁ K NÁMOŘNÍKOVI)|Sedne si ke starému námořníkovi]]

HAMLET: Drahý příteli, jak podivuhodné jest, že v napětí měl svíjet bych se jako had. Jako nahý v trní očekávat pravdu. Avšak jsem klidný. Snad vyrovnaný. Jako bych smířil se i s tím, že pravda jest příšerná.\nHORATIO: Netřeba ukvapovat se, princi. Třeba události včerejší noci daly vám falešnou stopu k vnitřnímu neklidu.\nHAMLET: Tak myslíš? Sleduj tedy se mnou krále. Jest to zřejmě neznaboh a kacíř, když za čtyři měsíce vzal za ženu vdovu po svém bratru. A jest lump, sáhl-li mu na život. Ale i ten největší lump pod sluncem má špetku svědomí. Pozor, hra začíná...\n\n//Začíná hra. Vystoupí dva herci jako král a královna.//\n\nDIVADELNÍ KRÁL: Již třicetkráte objel Foebus bůh sláň Neptunovu, širý země kruh, a třicetkrát měsíců dvanáctero s jas vy dlužený lilo v světla šero, co naše srdce svazkem lásky jata a ruce Hymen spjal nám v pouta svatá.\nDIVADELNÍ KRÁLOVNA: Kéž slunce, měsíc ještě tolikrát svou cestu váži, než květ lásky zvaď. Však žel, v čas poslední tak churavíš, tak smuten jsi a zjinačen, že již v jsem plna obav.\nDIVADELNÍ KRÁL: Ba, drahá, již tě musím opustiti; neb službu, vypovídá síla žití. Slib však, že znát nechceš lásky jiné, že tvá láska s prvním chotěm zhyne.\nDIVADELNÍ KRÁLOVNA: Tak přísahám, můj choti! Až do nejtemnější smrti.\n\n//Divadelní král usíná. Na scénu přichází Lucian, synovec divadelního krále.//\n\nHAMLET: (STRANOU) Teď ukáže se pravda!\n\nLUCIAN: Duch černý, ruka hotova, jed zrádný, čas, chvíle vhodný, nikde svědek žádný; ty zlobná šťávo z půlnočního býlí, v něž kletby Hekaty se třikrát vpily!\n\n//Nalévá divadelnímu králi jed do ucha//\n\nKRÁLOVNA: Můj choti, co vám jest?\nKRÁL: Světla sem! – Pryč!\nPOLONIUS: Světla, světla, světla!\n\n[[(Odejdou všichni až na Hamleta a Horatia.)|Odhalení, že král je vrah]]

VÝČEPNÍ: (ROZLÉVÁ ČÍŠI) Víno obměkčí i ty nejostřejší hrany.\nHAMLET: ... a rozváže jazyky. Někdy i jiné oudy. (PŘIPÍJÍ)\nVÝČEPNÍ: Jako vašemu otci byl jsem mlčenlivou vrbou, i vám, dokud v hrobě neskončím, slibuji mlčet jako hrob.\nHAMLET: Tedy slyš, co hrozného děje se na hradě. \nVÝČEPNÍ: Každé vaše slovo, princi.\nHAMLET: Každou noc, když bijí půlnoc, zjevuje se duch. S rozedněním pak mizí. Co nejhroznější jest, že kyne rukou (či tím, co z ní zbylo) a žádá se mnou hovořiti. O čem, to ví Bůh. Možná jen ďábel.\nVÝČEPNÍ: Málo vím o těchto věcech. Vlastně nic. Ale radu vám dám, princi. Vidíte toho hosta v rohu (UKAZUJE NA NÁMOŘNÍKA).\nHAMLET: Ten stařec? Co s ním?\nVÝČEPNÍ: Často vyprávívá příběhy, které na světě potkal. Příběhy, z nichž mrazívá v morku kostí. O lodích mrtvých. O chrámech, kde kostlivci slouží černé mše ďáblu. O pustých městech, kde v noci prohání se upíři a vlkodlaci.\n\n[[HAMLET: Moudrou radou, co k moudřejší povede, jsi mě obdařil. Víno pro mě a toho starce. A pro tebe na znamení díků! (PŘISEDÁ K NÁMOŘNÍKOVI)|Sedne si ke starému námořníkovi]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Mnohokráte díky, hostinský. Však při pohledu na sklíčený obličej mého švagra zdají se mé problémy se záhrobím jen nicovatým nic. Mluv, Laerte, co tebe trápí? (PŘISEDÁ K LAERTOVI)|Sedne si k Laertovi 2]]

//Na scéně herci připravující kulisy na zítřejší představení. Přichází Hamlet//\n\nHAMLET: Slyš, starý brachu, umíte hráti "Zavraždění Gonzagy?"\n1. HEREC: Ano, Výsosti.\nHAMLET: To chceme zítra večer mít. A bude-li potřeba, mohl byste se naučiti řeči tak na dvanáct, šestnáct řádků, kterou bych napsal a vložil do toho, mohl byste?\n1. HEREC: Ano, Výsosti.\nHAMLET: Velmi dobře. Moji milí přátelé, loučím se s vámi až do zítřejšího večera. Jste vítáni v Elsinoru.\n1. HEREC: Děkujeme, princi!\n\n[[HAMLET: Kolesa pomsty roztočila se. Jak vše do sebe zapadá! Jak by tu hru pro nás napsal někdo, kdo má smysl pro detail. Měl bych se na zítřejší hru pořádně vyspat, by mi neunikl jediný králův vrásek!|Jde se raději vyspat na zítřejší drama]]

NÁMOŘNÍK: Co trápí vás, princi?\nHAMLET: Mnoho toho, milý příteli. Chtěl potrestat jsem viníka, leč jiného jsem potrestal a sám jsem tak viník.\nNÁMOŘNÍK: Každý z nás jest viník. Jen cesta k odpuštění každého z nás vine se různě daleko.\nHAMLET: Pak osmero hor a osmero vod pro odpuštění budu muset překonat. Zdá se to mnoho? Snad pro tebe, syna moře; však v knížectví, kde korunu na hlavě nosí šestnácterák, to věru není mnoho.\nNÁMOŘNÍK: Proč král posílá vás na moře?\nHAMLET: Snad by mořský vzduch provětral mi hlavu, vlny zklidnily mé rozbouřené myšlenky a napnuté plachty do daleké země zžehlily mou pomačkanou duši.\nNÁMOŘNÍK: Zajímavé...\nHAMLET: Mé metafory? Neřekl bych. Víc než zpola jsou důvodem mé přítomnosti zde, neb v knížectví už každému prolézaly krkem.\nNÁMOŘNÍK: Zajímavé spíše to, že člověk, pro něhož jste tak nebezpečným, princi, tak mocně strachuje se o vaše duševní zdraví. Jakou zprávu do Anglie nesete?\n \n[[HAMLET: Hrome, že by můj tupý strýc zosnoval takovou lest? A že by dopis skrýval více než jen pokyny k přivítání? (ROZBALUJE DOPIS)|Rozbalí dopis]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Vím, nabádáš mě, bych otevřel cizí poštu. Však od otce dostalo se mi dobrého vychování a znám i věci, jejichž dotknout se nemůžeš, bys nedotknul se druhého. Jedna z nich jest čest šlechtice. Druhá listovní tajemství.|KONEC NA LODI]]

HAMLET: //Ať pláče si laň zraněná,\nvšak jelen hrá si dále;\nten musí bdít, ten musí snít –\ntak světa běh jde stále.//\nHORATIO: To jste už mohl dorýmovat.\nHAMLET: Ó, dobrý Horatio, za tisíc liber jsou mi slova, co vyslechnul jsem minulou noc! Viděls?\nHORATIO: Velmi dobře, můj princi. Dával jsem na něho dobrý pozor.\n\n//Vystoupí Rosenkrantz a Guildenstern.//\n\nGUILDENSTERN: Můj princi, račte mi dopřáti slůvko.\nHAMLET: Ó, celou historii, pane.\nGUILDENSTERN: Král, pane –\nHAMLET: Nuže, pane, co je s ním?\nGUILDENSTERN: – jest ve své komnatě celý bez sebe.\nHAMLET: Pitím, pane?\nGUILDENSTERN Ne, můj princi, spíše hněvem.\n\n//Vystoupí Polonius//\n\nPOLONIUS: Můj princi, královna by ráda s vámi mluvila, a to hned.\n\n[[HAMLET: Tedy přijdu k matce hned. Vyřiď, že jsem již na cestě. (ODCHÁZÍ)|Na cestě k matce]]\n\n[[HAMLET: Snad zajdu k ní dnes v noci. Však mám již v tento čas nějaké bezodkladnosti. Vyřiď tedy matce nejpokornější omluvu. (STRANOU) Teď jistota svěcenou vodou posvětila čas pomsty. Ta již odklad nesnese! (ODCHÁZÍ)|Jde kolem královy komnaty]]

HORATIO: Nuže?\nHAMLET: Milý Horatio, považuji tě za skutečného přítele.\nHORATIO: I já vás, Veličentsvo.\nHAMLET: Zanech navždy toho Veličenstva a poslouchej. To co, ti povím, zůstane mezi námi, dokud budu dýchat, přísaháš?\nHORATIO: Mlčím jako hrob!\nHAMLET: Tak tedy poslouchej - můj otec nezemřel ve spánku na dobře ukrytou chorobu, jak bylo myšleno. Byl úkladně zavražděn...\nHORATIO: Tedy vražda?\nHAMLET: Bratrovražda, bych byl důsledný.\nHORATIO: Tak?\nHAMLET: Právě tak. Rozmýšlím teď, jak bych vraha vyprovodil za světa, by duch mého otce a duše má brzy nalezli klidu.\nHORATIO: Příteli! Neukvapujte se příliš. Bude lépe přesvědčit se o tom, zda se vskutku tato téze na pravdě se zakládá. Neb jest vaší povinností potrestat viníka, leč čin jako vražda a tudíž jako nejtěžší hřích bude považován, budete-li se mýlit, princi!\n\n\n[[HAMLET: Máš pravdu, příteli. Dnes záblesk nápadu jsem měl, když jsem se potkal s herci, jak ověřit zda král je vinen či nikoliv. Omluv mě, potřebuji s nimi nutně mluviti. (ODEJDE)|Pomsta skrze divadlo 2]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Ach, Horatio! Jsi příliš jemný, než bych s tebou rozprávěl se ve věcech vraždy. Jak jsem si mohl myslit, že mi v tom tvá křehká duše bude nápomocná. Jsem rozhodnut. Claudius skoná ještě dnes večer tak, jak skonal i jeho bratr - můj drahý otec. (ODEJDE)|Otráví krále]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Ach, Horatio! Jsi příliš jemný, než bych s tebou rozprávěl se ve věcech vraždy. Jak jsem si mohl myslit, že mi v tom tvá křehká duše bude nápomocná. Jsem rozhodnut. Claudius skoná ještě dnes v noci rukou, v níž protéká krev, kterou již jednou prolil. (ODEJDE)|Propíchne jej ve spánku]]

//Hamlet a Laertes pokračují v boji.//\n\nHAMLET: Přestávku! Pro všechno na světě! \nLAERTES: Tedy bod!\nHORATIO: Co je vám, princi? Jest nepřípustné žádat přestávku v soubojích.\nHAMLET: Hrůza, Horatio. Setmělo se mi před očima. To víno! Běda, neprohlédl jsem královu lest a jak hloupá vosa sedl jsem mu na lep.\nLAERTES: Vstaň a pokračuj! A nebo vzdej!\nHAMLET: Jsi bídák a bídáku jsi zaprodal svou čest. \nKRÁL: Bravo, Laerte, poražena byla šílenost, zdravý rozum zvítězil.\nLAERTES: Cha! Zveš rozumem snad zlo a úklady, jež stály život mého otce i sestru? Má-li být šílenost poražena, pak ještě dva životy dnes večer musejí vyhasnout. Bůh mi odpusť, že beru spravedlnost na hrot svého meče! (PROBODNE KRÁLE A KRÁLOVNU).\nKRÁL: Boha! Zachraňte mě - krvácím! (ZEMŘE)\nHAMLET: Již nezbyl ti nikdo, kdo by zastavil tvé rány. Skonáš jako všichni, jež nechal si skonat!\nKRÁLOVNA: Copak já zasluhuji tak hroznou smrt? (ZEMŘE)\nHAMLET: ...neb ďáběl často kolesa svého díla dává do pohybu ženskými vnady! Gratuluji, švagře... Dokončils překrásně to dílo zkázy.\nHORATIO: To já nesnesu. Aby lotr a vrah vítězně opouštěl scénu, zatímco dobro v jeho obětech nevratně zmírá? Jen přes svoji mrtvolu! Do střehu!\nLAERTES: Hlupáku. Nevíš, s kým máš tu čest.\nHORATIO: Nevíš, jak velkým byl mi Hamlet přítelem!\n\n//Bojují. Horatio uštědřuje Laertovi smrtelný úder.//\n\n\n[[LAERTES: Dalším chodem pro nenasytnou smrt mám být tedy já? Tak bídný konec, běda... (ZEMŘE)|KONEC TUPÝ 2]]\n

HORATIO: Pakli vy, princi a příteli, snesete to, že mrtvi jsou všichni a jen vrah je živ, pak já nikoliv (SEBÍRÁ POHOZENÝ KONČÍŘ A PROBODÁVÁ KRÁLE).\nKRÁL: Běda! Jsem na smrt raněn.\nHORATIO: Odtáhni do pekel horoucích, neb nejsi hoden jít tam, kam poslals všechny ty milé duše!\n\n//Král zemře.//\n\nHAMLET: Horatio, jsem mrtev. – S bohem buď, nešťastná královno! – Vy ostatní, kdož bledí, třesoucí se hledíte na příběh ten, jen němí svědkové těch dějstev, – kdybych jenom času měl – však smrt, ten biřic, rychle zatýká – Ó mohl bych vám vyprávět; – však dost. Horatio, já umírám, tys živ; mne a mou věc všem vylič spravedlivě, jimž neznám.\nHORATIO: To věru neučiním; jsem více starý Říman nežli Dán; zde zbylo jedu.\nHAMLET: Jako že jsi muž, dej mně tu číši; ty nech být; Bůh svědkem, já chci to dopít. – Můj Horatio, ty věci zůstanou-li neznámy, jak porušené jméno zanechám! V svém srdci jestli jsi mne choval kdy, mžik zdrž se blaženosti nebeské a v strastech dýchej k krutém světě tom, bys o mně vypravoval.\n\n//Za scénou se ozvývá střelba.//\n\nHAMLET:Jaký hluk to válečný?\nOSRIK: To mladý Fortinbras, jenž z Polska vítězně se navrací, dal v pozdrav střílet poslům z Anglie.\nHAMLET: Ó, umírám, Horatio; jed prudký mé smysly obestírá mrákotou. Předzvídám, že bude na trůn volen zde Fortinbras; můj zmírající hlas mu náleží. To řekni mu a vše ty vážnější i menší příhody, jež tady působily. Ostatní jest mlčení. (ZEMŘE)\n\n[[Vystoupí Fortinbras, angličtí vyslanci a jiní s bubny a prapory.|http://hamlet.woreshack.cz/epilog.php]]

KRÁL: Nepij, Gertrudo!\nKRÁLOVNA: Já chci, můj choti; prosím, dovolte.\nKRÁL: (STRANOU) Toť pohár s jedem; příliš pozdě již.\n\n//Královna klesá.//\n\nOSRIK: Hleďte, královna!\nHAMLET: Snad pohled na boj neuděl ji dobře?\nKRÁL: Zřejmě tak. Jest v mdlobách.\nKRÁLOVNA: Ne, ne, ten nápoj – Ó můj Hamlete, ten nápoj, nápoj!– Otrávena jsem. (ZEMŘE)\nHAMLET: Copak nedáš s úklady svými nikdy pokoje? Zabiji tě hned teď, již dlouho jsem to odkládal.\nLAERTES: To však nejprve budeš muset zanechat mrtvolu mou.\nHAMLET: Hlupáku. Pro drahou mrtvolu tvojí sestry a tvého otce jsi krátkozraký a nevidíš, kdo je v této hře zápornou postavou. Do střehu tedy. Na život a na smrt!\n\n//Bojují. Hamlet je zasažen. Laertes ztrácí meč. //\n\n[[HAMLET: Vida, nejeden úklad spáchán tento večer. Tvůj končíř ostrý jest jak břitva, žes do krve mě s ním poranil. Kdežto mým ni chleba bys neukrojil. Zdaliž dokážeš vítězit i s mojím končířem, švagře? (HÁZÍ LAERTOVI TUPÝ MEČ)|Ponechá si ostrý]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Vida, nejeden úklad spáchán tento večer. Tvůj končíř ostrý jest jak břitva, žes do krve mě s ním poranil. Kdežto mým ni chleba bys neukrojil. Ale mizerný jsi šermíř. A i tupým končířem probodneš vola! (HÁZÍ LAERTOVI ZPÁTKY JEHO MEČ)|KONEC TUPÝ]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Vida, nejeden úklad spáchán tento večer. Tvůj končíř ostrý jest jak břitva, žes do krve mě s ním poranil. Kdežto mým ni chleba bys neukrojil. Skončeme tu frašku teď (PROBODNE LAERTA)|KONEC OBA]]\n

//Prolog\n\nPo staletí lidé tleskají shakespearovským dramatům. \nPo staletí lidé tleskají vyprázdněnému jevišti.\nArchetypální postavy s každou hrou umírají, \nhodnoty zůstávají, \nvčetně té poslední: vyprázdněného jeviště na konci hry.\n\nŽijeme ve zvláštním století. Internet se svým principem hypertextu nám dává pocit svobody. Takové svobody, že často zapomeneme na neúprosné vyprázdněné jeviště na konci hry.\n\nPřichází Hamlet našeho století - Hypertextový Hamlet. \nJediná hra, která nelze vyhrát.//\n\n\n[[HYPERTEXTOVÝ HAMLET - hraj hru!|Duch]]\n\n\nPostavy:\n\n''Hamlet,'' syn předešlého a synovec panujícího krále.\n''Klaudius,'' král dánský.\n''Polonius,'' nejvyšší komoří.\n''Horatio,'' přítel Hamletův.\n''Laertes,'' syn Poloniův.\n''Gertruda,'' královna dánská, matka Hamletova.\n''Ofelie,'' dcera Poloniova.\n''Rosenkrantz, Guildenstern, Osrik.''\n''Herci.''\n''Hrobník.''\n''Kněz.''\n''Výčepní z přístavní krčmy.''\n''Pocestný.''\n''Starý námořník.''\n''Duch otce Hamletova.''\n''Fortinbras,'' princ norský.\n''Angličtí vyslanci.''

//Za závěsem se tísní Polonius//\n\nHAMLET: Tak tedy! Ni myš ni strašidlo. Ale všechno dohromady! Bloude! Jak si zabloudil až za závěs v ložnici matčině!\nPOLONIUS: Princi, já...\n\n[[HAMLET: Mlč! Až přespříliš prsty máš v intrikách elsinorských. Loutkoherec, co tahal za tvoje oudy, přetahal a provázky smotaly se v hustou příz, co již nikdo nerozmotá. Jest možnost jediná - použít na rozpletení ocel (BODNE POLONIA MEČEM)|Bodne 2]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Zanech výmluv a objasni, jaké kličky osudu tě dovedli až do této ložnice! |KONEC POLONIUS]]

HAMLET: Slyš, starý brachu, umíte hráti "Zavraždění Gonzagy?"\n1. HEREC: Ano, Výsosti.\nHAMLET: To chceme zítra večer mít. A bude-li potřeba, mohl byste se naučiti řeči tak na dvanáct, šestnáct řádků, kterou bych napsal a vložil do toho, mohl byste?\n1. HEREC: Ano, Výsosti.\nHAMLET: Velmi dobře. Moji milí přátelé, loučím se s vámi až do zítřejšího večera. Jste vítáni v Elsinoru.\n1. HEREC: Děkujeme, princi!\n\n[[HAMLET: Kolesa pomsty roztočila se. Jak vše do sebe zapadá! Jak by tu hru pro nás napsal někdo, kdo má smysl pro detail. Je potřeba sejít s mou drahou, aby ta rozeběhlá kolesa nevypadala jako dílem mým. Bude lépe, bude-li Hamlet dvoru za blázna, by daleko byl od podezření (ODCHÁZÍ).|Jde za Ofélií]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Kolesa pomsty roztočila se. Jak vše do sebe zapadá! Jak by tu hru pro nás napsal někdo, kdo má smysl pro detail. Měl bych se na zítřejší hru pořádně vyspat, by mi neunikl jediný králův vrásek!|Jde se raději vyspat na zítřejší drama]]

LAERTES: Tedy do střehu, lotře - vrahu! as nezpravil tě nikdo o tom, že v knížectvím dánském nikdo lépe mečem nebojoval nežli Laertes, syn Poloniův. A při památce své sestry a otce slibuji, že budu bojovat, jak ještě nikdy žádný smrtelník nebojoval.\nHAMLET: Dzhá! Z tvých úst čiší jen pýcha - bij se tedy!\n\n//Bojují. Hamlet je smrtelně raněn//\n\nHAMLET: Takový konec? Kdo přál si jej? Osud? Pak nemá nic se spravedlností vespol. Jdu za svým milovaným otcem. Za svou milovanou Ofélií. Však jejich vrah zůstal nepotrestán. Král Claudius! (ZEMŘE)\nKRÁLOVNA: Hamlete! Synu! (PLÁČE)\nLAERTES: Ve slovech posledních jest zapovězeno lhát! Co říkal, je pravda, králi?\nKRÁL: Nevěř tomu, šílený byl, šílenou smrt zde si přichystal.\nKRÁLOVNA: Ba, tak jest, Laerte. To Claudius zosnoval smrt Hamletova otce, co připravila jej o rozum. Nebýt toho, tvá sestra i tvůj otec byli by ještě dlouho živi.\nLAERTES: Tak? Pak jest třeba mstít smrt těch čtyř nevinných! (BODNE KRÁLE).\nKRÁL: Hlupáku! Mohls královsky žít až do konce dní. (ZEMŘE)\nLAERTES: Raději do náruče smrti než do náruče královské. Sbohem slunce, sbohem větře - spěchám za vámi, otče i sestro (PROBODNE SE MEČEM A ZEMŘE)\nKRÁLOVNA: Nač zůstat živa, když nikdo na světě mi nezbyl. Oceli chladná, vezmi život, jak vzalas jej i mému jedinému synu! (PROBODNE SE A ZEMŘE)\nHORATIO: Nezbyl nikdo živ! Však vezmu-li si i já po římsku život, kdo zpraví svět o úkladech, co rukou smrti tak mocně zakývaly?\n\n//Za scénou se ozvývá střelba.//\n\nHORATIO: Fortinbras vítězně vrativší se? Však kdo chtít měnit bude ty zprávy skvělé za zprávy strašlivé?\n\n[[Vystoupí Fortinbras, angličtí vyslanci a jiní s bubny a prapory.|http://hamlet.woreshack.cz/epilog.php]]

POLONIUS: Běda! Jsem mrtvý, jsem úplně zabitý!\n\n//Umírá//\n\nKRÁLOVNA: Běda! Cos to učinil? Jak přenáhlený, krvavý to čin!\nHAMLET: Čin krvavý! As tak zlý, dobrá máti, jak zabít krále a za švagra se vdáti.\nKRÁLOVNA: Jak, zabít krále?\nHAMLET: Ano, vzácná paní, tak řekl jsem. Vrah, padouch, rab; ni dvacetina z desítiny toho, co byl váš první choť; – král tatrman, té říše zde i vlády poberta, jenž ukraď s římsy skvostný diadem a smeť ho do kapsy!\nKRÁLOVNA: Již dost! Dospělý jsi, Hamlete. A jako dospělý za svoje činy zodpovědnost neseš. Ó, jak utrpěla tvoje neposkvrněná čest. Odejdi a zpytuj svědomí. Zítra ráno přijď do královské síně - tam za svůj čin zodpovědnost převezmeš.\n\n[[HAMLET: Ó, jest to překrásné, když v jedné kobě lest na lest vrazí přímo proti sobě. (ODCHÁZÍ)|Polonius umírá]]

//Prochází dlouhou chodbou//\n\nHAMLET: Teď čaromocná chvíle noční jest, kdy zejou hřbitovy a samo peklo mor dýše v svět; teď vroucí krev bych pil a konal kruté dílo, nad nímž den by chvěl se hrůzou. Zticha! k matce teď.\n\n//Míjí zavřené dveře//\n\n[[HAMLET: Však tyto dveře ústí, nemýlím-li se do komnaty otcovy. Komnaty, jež nyní obývá můj strýc -- krvesmilný bratrovrah. Snad odpustí mi drahá matka malé opoždění. (OTEVÍRÁ DVEŘE A VCHÁZÍ DO KOMNATY)|Jde kolem královy komnaty]]\n\n//Nebo//\n\n[[HAMLET: S jakou radostí proklál bych toho lumpa hned! Však matkám neodmlouvá se a ženy nadto neslušné jest nechat čekat. O dámách v letech radši ani nerozpravovat (POKRAČUJE CHODBOU|Rozhovor s matkou]]

KRÁL: Jsem zraněn! Chyťte mého vraha!\nHAMLET: Ne, králi toto knížectví již nepřísluší ti! Teď v jiném království jsi pouhým poddaným. A doufám, že království to zapáchá pekelnou sírou!\nKRÁL: Však tam znovu se potkáme, blázne! (ZEMŘE)\n\n//Podivný hluk za scénou - vkráčí rozlícený Laertes.//\n\nLAERTES: Kde jest ten král? Bídný králi, vrať mi mého otce!\nHAMLET: Mrtev jest, jako i tvůj otec, nejvěrnější jeho podkoní.\nLAERTES: Ty? - jak se opovažuješ? Tak je to pravda, co dole se povídá. Zablis otce mého a teď i-\nHAMLET: - krále, co byl hlavou i pravou rukou tvého otce.\nLAERTES: Tu urážku já nesnesu a smyji ji krví! Do střehu princi!\nHAMLET: Tak tedy do střehu!\nKRÁLOVNA: Zadržte! Mám zprávy, jež oběma vám náleží věděti!\nLAERTES: Není zprávy, co udržela by kormidlo mé nenávisti!\n\n//Bojují. Laertes je smrtelně zraněn.//\n\nHAMLET: Spěchej za svým otcem! Nech pozdravovat jej od Hamleta, Dána!\nLAERTES: Budiž! Z ran mých život vytéká. Sbohem světlo! Přivítej mě nejtemnější temnoto. Chci však vposledku znát tu královninu zprávu! \nKRÁLOVNA: Běda! Laerte. Tvá sestra! Ofélie. Pro smrt otce utrápila se! Utonula dnes ráno v tůni!\nLAERTES: Tak? Jak odchází se snáze, věda že již za pár okamžiků shledám se s její milou tváří. Buď sbohem, Hamlete! Sbohem královno! (ZEMŘE)\nHAMLET: Matko? Co to pravíš? Byla to milosrdná rána pro zesnulého mého švagra?\nKRÁLOVNA: Nikoliv, můj milý synu. Tak vskutku stalo se dnes ráno.\nHAMLET: Nač tedy více žíti. Pomsta dokonána, zemřivší, a láska, co nemůže být opětována přeživší! Buď sbohem matko! (BODNE SE VLASTNÍM MEČEM)\nKRÁLOVNA: Hamlete, ne!\nHAMLET: Však není více, co bych ve světě dokázal, nežli zemřel. Nač tedy oddalovat tu neodvratnou jistotu? (ZEMŘE)\nKRÁLOVNA: Studená oceli! Krev mojí krve proléváš, však mojí nadále vyhýbáš se? Jsi sběratelkou, doplň tak kus, co ve sbírce chybí ti! Sbohem světe... (PROBODNE SE HAMLETOVÝM MEČEM A ZEMŘE)\n\n//Přichází Horatio. Za scénou se ozvývá střelba.//\n\nHORATIO: Vážení přítomní, toť salvy zpráv dobrých! Ohlásit žádá se princ Fortinbras, co z Polska zvítěziv navrací se...\nProbůh, komu dávám tyto zprávy? Síni plné nebožtíků? Můj ty bože, co strašného přihodilo se zde, v síni elsinorské?\n\n[[Vystoupí Fortinbras, angličtí vyslanci a jiní s bubny a prapory.|http://hamlet.woreshack.cz/epilog.php]]

OFÉLIE: Ó, můj nejdražší. Jakými prapodivnými slovy vyplňuješ tento jitřní vzduch. Děsíš mě, drahý... Mluvíš jako...\nHAMLET: Šílenec?\nOFÉLIE: Právě tak, milý. Ač vím, že nejsi, slova, co putují z tvých úst, jsou jak otrávený šíp. Odejdi spát, snad spánek odnese tvůj zmatek v duši.\nHAMLET: Tak pravíš? Nuže dobrá. Šílencem mě zveš pro dnešní večer. Ale věz, že ani ten nejšílenější šílenec si nikdy nepřipustí svoji šílenost.\nOFÉLIE: Ach Hamlete, jak rmoutí mě tvá slova (ZAVÍRÁ OKNO A ODCHÁZÍ)\n\n[[HAMLET: Plán prostý, ale jak úspěšný. Není náhodou, že ty nejprostší plány bývají také nejznamenitější! (ODCHÁZÍ)|Hamlet jde k Hradu]]

//Hamlet přichází k hradu. Svítá. Před hradem potkává herce//\n\nHAMLET: Co zří to moje oči? Kočovní herci? \n1. HEREC: Tak tomu. Buďte pozdraven, princi! \nHAMLET: To vy buďte pozdraveni. Vítejte na Elsionoru. Jaká radost, že se v tomto smutném království budou hrát kusy. \n2. HEREC: Radost i potěšení jsou na naší straně. Už tomu dvakrát dva měsíce, co jsme zde hráli naposledy. \nHAMLET: Mnoho se toho událo. Tu pohřeb, hned zas svatba. Inu, nač ztrácet čas smutněním. \n1. HEREC: Času není mnoho nikde ve světě, jak jsme viděli na cestách. A co hůře, ubývá ho.\n\n[[HAMLET: (STRANOU) Ta sebranka kočovníků mi vnukla myšlenku. Co nevinným divadlem odhalit, zda jsou zprávy o otcově vraždě pravdivé?|Pomsta skrze divadlo]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Velice mě těšilo, pánové. Na váš kus se moc těším. Leč mám teď něco naléhavého na práci. (STRANOU) Neb pomsta nepočká, byť času tak ubývá. Nebo snad právě proto.|Pomsta skrze vraha]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Velice mě těšilo, pánové. Na váš kus se moc těším. Leč mám teď něco naléhavého na práci. (STRANOU) Snad Ofélie již bude vzhůru. Měl bych s ní znovu promluvit, bych v jejích očí posílil svou šílenost.|Jde za Ofélií]]\n

//Královská síň. Vystoupí král a královna. Podivný hluk za scénou - vkráčí rozlícený Laertes.//\n\nLAERTES: Kde jest ten král? Bídný králi, vrať mi mého otce!\nKRÁLOVNA: Klidně, dobrý Laerte.\nLAERTES: Kde jest můj otec?\nKRÁL: Mrtev.\nLAERTES: Jak zemřel? Nedám s sebou kejkle hrát! vem peklo věrnost, nejčernější ďábel vše přísahy; a milost, svědomí se zřiťte do nejhlubší propasti! Chci pomstít otce. \nKRÁL: Tak? Pak jsi mi zřejmě dlužníkem, neb pomstu již jsem vykonal za tebe.\nLAERTES: Co to pravíš? Nerozumím ti jediného slova? Kdo zabil mého otce. \nKRÁL: Mladý Hamlet.\nLAERTES: Ten? Kde je teď? Chci jeho hlavu mít naraženou na svém rapíru! \nKRÁL: Jest také mrtev!\nKRÁLOVNA: Co to pravíš? Můj syn, že je...\nKRÁL: Mrtev. Čekáme jen na zprávu. Věřím, že bude tu co nevidět.\n\n[[Přichází Horatio.|KONEC NA LODI 2]]\n

//Hamlet nastupuje na loď. Na scéně je také starý námořník, Rosencrantz a Guildenstern.//\n\nHAMLET: Tak tedy! Namísto by pomstu konal a krví svojí smýval krev milovaného otce, potupně kralevic dánský opouští Dánsko, by vnitřní klid nalezl. Hej, námořníku? Neznáme se odněkud?\nNÁMOŘNÍK: To vylučuji, Veličenstvo.\nHAMLET: Vida, tak ač neznáme se, víš, kdo jsem já.\nNÁMOŘNÍK: Moře zná každé tajemství, Veličenstvo. Lidé na moři neschovávají si je do jeho hlubin.\nHAMLET: A přece mi přijdeš povědomý. Jest daleko do Anglie?\nNÁMOŘNÍK: O vás říká se, že odborníkem jste na na zbytečné odpovědi i zbytečné otázky. Jest to daleko? Do Švédska blíže, do Portugalska dále...\n\n[[HAMLET: Líbíš se mi, mořský vlku. Jsi-li synem moře a moře odpovědí zná na všechna tajemství, pak dobré bude zpravit tě o tom, proč kralevic Dánský opouští svou vlast. Třeba moudré rady dáš mi a cesta daleká bude hned bližší.|Jde si povídat s námořníkem]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Zbytné otázky i zbytné odpovědi nejsou než prudký důsledek zbytného bytí, milý mořský vlku. (STRANOU) Však pravdu má - vždyť nezajímá mě, je-li to do Anglie blízko nebo daleko; více zajímá mě, jaké zprávy tam Hamlet přináší. (ROZBALUJE DOPIS)|Rozbalí dopis]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Díš pravdu; snad znáš mě více, než se na první pohled zdálo. Jsem rád, že budu mít na cestě hodného společníka. Však teď omluv mě; měl bych tužit vztahy se společníky méně hodnými. (ODCHÁZÍ ZA ROSENCRANTZEM a GUILDSTERNEM)|Jde si povídat s Rosencrantzem a Guildensternem]]

KRÁLOVNA: Hamlete...jsem tvá...byla jsem tvá... (ZEMŘE)\nHAMLET: Matka, já vím. Kéž byste nebyla!\nKRÁL: Chyba. I všemi mastmi mazaný Hamlet občas vsadí na špatného koně. To já tvého otce zatrávil a stejně i ty zhyneš tím prachbídným způsobem! (BODNE HAMLETA OTRÁVENOU DÝKOU).\nHAMLET: Plýtvání jedem, králi! Já již otráven jsem, zapomněl jsi snad pro svou pýchu? Však tisíceré díky za tvé doznání - snad i peklo zná polehčující okolnosti! (BODNE KRÁLE)\nKRÁL: Tak zhynout! Jako prase na porážce? (ZEMŘE).\nHAMLET: Horatio, jsem mrtev. – S bohem buď, nešťastná královno! – Vy ostatní, kdož bledí, třesoucí se hledíte na příběh ten, jen němí svědkové těch dějstev, – kdybych jenom času měl – však smrt, ten biřic, rychle zatýká – Ó mohl bych vám vyprávět; – však dost. Horatio, já umírám, tys živ; mne a mou věc všem vylič spravedlivě, jimž neznám.\nHORATIO: To věru neučiním; jsem více starý Říman nežli Dán; –\nzde zbylo jedu.\nHAMLET: Jako že jsi muž, dej mně tu číši; ty nech být; Bůh svědkem, já chci to dopít. – Můj Horatio, ty věci zůstanou-li neznámy, jak porušené jméno zanechám! V svém srdci jestli jsi mne choval kdy, mžik zdrž se blaženosti nebeské a v strastech dýchej k krutém světě tom, bys o mně vypravoval.\n\n//Za scénou se ozvývá střelba.//\n\nHAMLET:Jaký hluk to válečný?\nOSRIK: To mladý Fortinbras, jenž z Polska vítězně se navrací,\ndal v pozdrav střílet poslům z Anglie.\nHAMLET: Ó, umírám, Horatio; jed prudký mé smysly obestírá mrákotou. Předzvídám, že bude na trůn volen zde Fortinbras; můj zmírající hlas mu náleží. To řekni mu a vše\nty vážnější i menší příhody, jež tady působily. Ostatní jest mlčení. (ZEMŘE)\n\n[[Vystoupí Fortinbras, angličtí vyslanci a jiní s bubny a prapory.|http://hamlet.woreshack.cz/epilog.php]]

//Hamlet přichází do ztemnělé komnaty. Na manželské posteli spí dva lidé//\n\nHAMLET: (ŠEPTÁ) Hrůzný to pohled. Matka v posteli s mým strýcem. Vrahem a krvesmilníkem. Chce se až dávit nad tou pekelností. Divu nemůže býti, že otec můj z toho v hrobě nemůže spát. A žádného divu, že ani já na loži oka nezamhouřím. Skončeme to trápení. Tumáš ty bestie! (BODÁ DO PEŘIN)\nPOLONIUS: Co to -- já -- je mi -- H-hamlet-te\n\n//Polonius umírá//\n\nHAMLET: Ty? Co za úděls mi tam nahoře přichystal. Matka nekurví se jen s mým strýcem, ale i s jeho pravou rukou a největším tupcem v celém knížectví?\nKRÁLOVNA: Polonie? Co se to -- Hamlete?\nHAMLET: Budiž mi nebe milostvo. Tady skončil jsem; více úkladů od života již nesnesu...\nKRÁLOVNA: Hamlete, zbláznil jsi se?\nHAMLET: Mám ten pocit, byť jednal jsem ze zdravého rozumu. Často šílenost vlastní je lepším vysvětlením šílenosti celého světa!\nKRÁLOVNA: Neboj, drahý! Claudiovi řekneme, že duševní choroba vedla tvou ruku. Nenechám vztáhnout ruku na život svého jediného syna. Teď odejdi a zítra přijď do královské síně. A nezapomeň, že jsi šílený. A -- bude lepší pomlčet o místě zločinu. Celé by to ztížilo situaci. A teď už běž, běž... Na lože se odeber a nech si zdát krásné sny!\n\n[[HAMLET: Můj ty Bože. Čerta vyhánět tuctem ďáblů. Kéž lehal bych s tebou já a sám sebe tím mečem proklál, o kolik jednodušší by to všechno bylo! (ODCHÁZÍ)|Polonius umírá 2]]\n\n\n[[Polonius umírá]]

HAMLET: Švagře milovaný! Ó jak moc se podobáš své sestře ve večerním světle. Ha, řekl jsem večerním? Pak chybil jsem; již v mžicích kohout ohlásí den nový. Při svatém Patriku, proč utápíš svůj žal ve vínu zrovna ty? \nLAERTES: Nejsem tvým švagrem, natož milovaným. \nHAMLET: Hohó; jsi tedy opilým!\nLAERTES: Nijak zvlášť pro tuhle hodinu. Loučím se tak s kořaličkou Dánskou, neb otec svolil k mé cestě do Anglie. A jak praví se, Anglie jest proslulá svými patoky z chmele za ceny, jakby ze zlata byly. Tedy, sbohem buď, kořaličko Dánská!\nHAMLET: (STRANOU) Tak je to pravda.\nLAERTES: Však před cestou na jazyku usadilo se mi trápení, princi. Při všech svatých prosím vás, vyslechněte mě...\n\n[[HAMLET: Jistě. Jak bratr bratru budu naslouchat vašemu trápení.|Vyslechne Laerta 2]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Příliš opilý jsi, než bys, co trápí tě, myslel vážně. Co víc, mám svého trápení nazbyt a toho muže, co v rohu krčmy sedí, já chtěl žádat jsem o radu. Tedy odpusť mi, švagře. (PŘISEDÁ K NÁMŘONÍKOVI)|Sedne si ke starému námořníkovi]]\n

KRÁL: Pomoc! Jsem na smrt raněný! (ZEMŘE)\nHAMLET: Pozdravuj v pekle! \nLAERTES: Jaký nanicovatý a prostopášný lump stojí přede mnou. Byls snad nespokojen se svým dílem zkázy, žes na mrtvolu mé milované sestry a milovaného otce musels navršit ještě mrtvolu mého milovaného krále? Zabiju tě, Hamlete.\nHAMLET: Málo víš o úkladech. Ale na životě tvém pramálo mi záleží. Budu-li muset se bránit, zabiji tě bez výčitek!\nLAERTES: Tedy do střehu, lotře - vrahu! as nezpravil tě nikdo o tom, že v knížectvím dánském nikdo lépe mečem nebojoval nežli Laertes, syn Poloniův. A při památce své sestry, otce i krále slibuji, že budu bojovat, jak ještě nikdy žádný smrtelník nebojoval.\nHAMLET: Dzhá! Z tvých úst čiší jen pýcha - bij se tedy!\n\n//Bojují. Hamlet je smrtelně raněn//\n\nHAMLET: Takový konec? Kdo přál si jej? Osud? Jdu za svým milovaným otcem. Za svou milovanou Ofélií. Však má mysl jest klidná, neb viník zůstal potrestán a zhynul bídně. Sbohem Laerte, bratře, sbohem Horatio, příteli! (ZEMŘE)\nKRÁLOVNA: Hamlete! Synu! (PLÁČE)\nLAERTES: Ve slovech posledních jest zapovězeno lhát! Co říkal, je pravda, královno?\nKRÁLOVNA: Ba, tak jest, Laerte. To Claudius zosnoval smrt Hamletova otce, co připravila jej o rozum. Nebýt toho, tvá sestra i tvůj otec byli by ještě dlouho živi.\nLAERTES: Tak? Stal jsem se tedy pomýlenou loutkou osudu, co o život připravila nevinného? To nesnesu! Sbohem slunce, sbohem větře - spěchám za vámi, otče i sestro i švagře, kterého mohl jsem milovat, kdybych jen trochu naslouchal rozumu vlastnímu a méně cizímu! Sbohem! (PROBODNE SE MEČEM A ZEMŘE)\nKRÁLOVNA: Nač zůstat živa, když nikdo na světě mi nezbyl. Oceli chladná, vezmi život, jak vzalas jej i mému jedinému synu! (PROBODNE SE A ZEMŘE)\nHORATIO: Nezbyl nikdo živ! Však vezmu-li si i já po římsku život, kdo zpraví svět o úkladech, co rukou smrti tak mocně zakývaly?\n\n//Za scénou se ozvývá střelba.//\n\nHORATIO: Fortinbras vítězně vrativší se? Kdo však výměnou za zprávy dobré přijme zprávy otřesné?\n\n[[Vystoupí Fortinbras, angličtí vyslanci a jiní s bubny a prapory.|http://hamlet.woreshack.cz/epilog.php]]

HAMLET: Znáte ten kus, drahá matko?\nKRÁLOVNA: Nikoliv, drahý. Jméno jeho jsem až dnes poprvé zaslechla.\nHAMLET: A vy, Veličenstvo?\nKRÁL: Rovněž nikoliv. Kus nepatří mezi známé, či se pletu?\nHAMLET: Pravda, není příliš známý na to, jak často se s jeho motivem setkáváme ve světě živých. Tiše však, hra již téměř začala.\n\n//Začíná hra. Vystoupí dva herci jako král a královna.//\n\nDIVADELNÍ KRÁL: Již třicetkráte objel Foebus bůh sláň Neptunovu, širý země kruh, a třicetkrát měsíců dvanáctero s jas vy dlužený lilo v světla šero, co naše srdce svazkem lásky jata a ruce Hymen spjal nám v pouta svatá.\nDIVADELNÍ KRÁLOVNA: Kéž slunce, měsíc ještě tolikrát svou cestu váži, než květ lásky zvaď. Však žel, v čas poslední tak churavíš, tak smuten jsi a zjinačen, že již v jsem plna obav.\nDIVADELNÍ KRÁL: Ba, drahá, již tě musím opustiti; neb službu, vypovídá síla žití. Slib však, že znát nechceš lásky jiné, že tvá láska s prvním chotěm zhyne.\nDIVADELNÍ KRÁLOVNA: Tak přísahám, můj choti! Až do nejtemnější smrti. \nDIVADELNÍ KRÁL: Toť velká přísaha. \n\n//Divadelní král usíná. Na scénu přichází Lucian, synovec divadelního krále.//\n\nHAMLET: (STRANOU) Teď ukáže se pravda!\n\nLUCIAN: Duch černý, ruka hotova, jed zrádný, čas, chvíle vhodný, nikde svědek žádný; ty zlobná šťávo z půlnočního býlí, v něž kletby Hekaty se třikrát vpily!\n\n//Nalévá divadelnímu králi jed do ucha//\n\nKRÁLOVNA: Můj choti, co vám jest?\nKRÁL: Světla sem! – Pryč!\nPOLONIUS: Světla, světla, světla!\n\n[[(Odejdou všichni až na Hamleta a Horatia.)|Odhalení, že král je vrah]]

//Na hřbitově. Vystoupí Hamlet a Horatio.//\n\nHAMLET: Ach, příteli. Je strašné někoho zabít. Však není horšího nic než sledovati, jak umírá ti někdo před zrakem. A co zdaleka nejhorší jest? Vědomí toho, že snad mohl jsem jí pomoci. Nevedla-li by ruka osudu pevně ono kormidlo pomsty, snad mohla Ofélie žíti. \nHORATIO: Nedá nic již se udělat, princi!\n\n//Z dálky ozývá se hluk pohřebního marše.//\n\nHAMLET: Rychle, do úkrytu. Pozoruj bystře, příteli, ať dáme její smrti smysl. (UKRÝVAJÍ SE).\n\n//Vystoupí kněží v průvodu; mrtvola Ofeliina; Laert a truchlitelé za ní, král, královna a jejich družina//\n\nKNĚŽÍ: My dopřáli jí ritů pohřebních, co naše právo sahá. Její smrt jest pochybná a nebýt vyšší vůle, jež brání řádu, v zemi nesvěcené by ležela až do soudného dne. Ne zbožnou modlitbou, – leč křemeny a střepy měla by se zasypat. Však byl jí dopřán vínek panenský a dívčí obsypání květinami.\nLAERTES: Tak tedy uložte ji do země a z její krásné, cudné mrtvoly ať rostou fialky! Ó trojnásobná běda třicetkrát ať padne na tu hlavu prokletou, jež podlým činem smyslů nádherných tě zbavila!\nHAMLET: (VYSTOUPÍ) Kdo ten, jehožto hoře vyznívá tak hlučně? – jehož nářek zaklíná i bludné hvězdy, na dráze je stavě jak ty, kdož ustrnuli úžasem? To já jsem, Hamlet, Dán!\nLAERTES: Čert vezmi duši tvou! (NAPADNE HAMLETA).\n\n[[HAMLET: Na špatném pláčeš hrobě u správného hrobu však, drahý švagře. Neb jest jiný tu viník, jehož vinou již tři životy vyhořely! Tu stojí s falešnými slzami v očích. Ať v slzy smrtelné bolesti promění se! (BODNE KRÁLE MEČEM)|KONEC KRÁL HROB]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Jak dětinské, můj milý švagře, rvát se pěstmi jako děti o kus svačiny. Míníš-li boj vážně, tas! (TASÍ MEČ)|KONEC LAERTES HROB]]\n\n//nebo//\n\n[[HORARTIO: Můj dobrý princi, upokojte se. (VMÍSÍ SE DO RVAČKY O ROZDĚLÍ JE)|Před sázkou]]\n

POLONIUS: Princi, já...\nKRÁLOVNA: Není ti nic do toho, co tu dělá! Jest člověkem, svobodným a dělá, co je mu po vůli!\nHAMLET: Ha, téměř jak doznání! Leč co po vůli jednomu jest, může být proti srsti druhému!\nKRÁLOVNA: Není pranic špatného na tom, co dělal tu Polonius?\nHAMLET: Že ne? Pak není pranic špatného ani na kroucení labutích krků pro rozptýlení mysli! Polonie! Odpověz. Spals s touto ženou, co, kéž by nebyla, je mi matkou?\nPOLONIUS: Princi, já...\nKRÁLOVNA: Jistě, že ne...\nHAMLET: Nemá snad svá ústa?\nPOLONIUS: Princi, já...\nHAMLET: Tak?\nPOLONIUS: Já...nevím.\nHAMLET: Osel byls a i poslední slova, co pronesls, jsou dílem mysli spíše oslí nežli lidské! (PROBODNE POLONIA A TEN ZEMŘE)\nKRÁLOVNA: Jakým právem odsoudils a popravil toho člověka?\nHAMLET: To starostí o tebe!\nKRÁLOVNA: Stála jsem snad někdy o tvou starost?\nHAMLET: Neptal se Hospodin Kaina, kde že má svého bratra?\n[[KRÁLOVNA: A dost! Jsi vskutku šílený. A želbohu, v šílenosti stal ses vrahem. Zítra přijď do královské síně. Bude rozhodnuto o tvém dalším osudu! (ODEJDE)|Polonius umírá 2]]

HAMLET: Pokolikáté svedl nás osud do vzájemné blízkosti?\nROSENKRANTZ: Nepočítaněkrát, princi. \nGUILDENSTERN: A ještě mnohokrát tak učiní.\nHAMLET: Proč mám pocit, že vážně nemyslíš to, co pravíš.\nGUILDENSTERN: Nesnáším příliš dobře cestování lodí, princi.\nHAMLET: A ty, Rosekrantzi?\nROSENKRANTZ: I já cítím se mnohem lépe na pevnině. \nHAMLET: Vskutku? Domníval jsem se, že král vás se mnou poslal, by mi ukrátil dlouhou chvíli. Mám však teď pocit, že lépe by udělal, poslal-li by se mnou dva pytle ovsa!\nGUILDENSTERN: Víte, princi, to podnebí v Anglii...\nROSENKRANTZ: A ta politická situace...\nHAMLET: Nic, v čem by Dánsko Anglii nepředběhlo. Mám pocit, že vaše nechuť k Anglii nepramení z Anglie samotné, nýbrž z vás. Jen najít ten správný šuplíček ve vaší mysli...Snad výčitky svědomí?\n\n//Rosenkrantz a Guildenstern se na sebe podívají//\n\nHAMLET: Zásah!\nROSENKRANTZ: Princi, my vám vždy byli přáteli a záleželo-li by jen na nás, byli bychom jimi až do nejtemnější smrti.\nHAMLET: Hleďme, závisí snad přátelství i jinde než na lidech?\nGUILDENSTERN: Princi, zle nám bylo vyhrožováno. Dokonce smrtí. A tak z bázně uposlechli jsme příšernému rozkazu. Ta strašná pravda ukrývá se v dopisu, co král do Anglie posílá...\n\n[[HAMLET: Tak tedy? Je-li pravda vskutku tak strašná, snad odpustí mi strýc malé porušení listovního tajemství (ROZBAULJE DOPIS)|Rozbalí dopis]]\n\n//Nebo//\n\n[[HAMLET: Tak tedy? Nemůže být však žádná pravda tak strašná, by vnášela právo otevírat cizí poštu. Vede-li tu strašnou pravdu ruka mého osudu, není v silách jednoho muže dlouho této pravdě vzdorovat. Plachty vzhůru! Již nemohu dočkat se břehů anglickcýh!|KONEC NA LODI]]

HAMLET: Pozdravuj v pekle! \nKRÁL: Běda! Na smrt jsem raněný! (ZEMŘE)\nHAMLET: Horatio, jsem mrtev. – S bohem buď, nešťastná královno! – Vy ostatní, kdož bledí, třesoucí se hledíte na příběh ten, jen němí svědkové těch dějstev, – kdybych jenom času měl – však smrt, ten biřic, rychle zatýká – Ó mohl bych vám vyprávět; – však dost. Horatio, já umírám, tys živ; mne a mou věc všem vylič spravedlivě, jimž neznám.\nHORATIO: To věru neučiním; jsem více starý Říman nežli Dán; – zde zbylo jedu.\nHAMLET: Jako že jsi muž, dej mně tu číši; ty nech být; Bůh svědkem, já chci to dopít. – Můj Horatio, ty věci zůstanou-li neznámy, jak porušené jméno zanechám! V svém srdci jestli jsi mne choval kdy, mžik zdrž se blaženosti nebeské a v strastech dýchej k krutém světě tom, bys o mně vypravoval.\n\n//Za scénou se ozvývá střelba.//\n\nHAMLET: Jaký hluk to válečný?\nOSRIK: To mladý Fortinbras, jenž z Polska vítězně se navrací,\ndal v pozdrav střílet poslům z Anglie.\nHAMLET: Ó, umírám, Horatio; jed prudký mé smysly obestírá mrákotou. Předzvídám, že bude na trůn volen zde Fortinbras; můj zmírající hlas mu náleží. To řekni mu a vše ty vážnější i menší příhody, jež tady působily. Ostatní jest mlčení. (ZEMŘE)\n\n[[Vystoupí Fortinbras, angličtí vyslanci a jiní s bubny a prapory.|http://hamlet.woreshack.cz/epilog.php]]

OFÉLIE: (TOPÍ SE) Věděla jsem, že doprovodíš mě na tu dlouhou cestu plnou strastí! (ZMIZÍ POD HLADINOU)\n\n[[HAMLET: U všech svatých, byl bych vyrůstal v Itálii, snad někdo by naučil mě plavání. Ale ty dánské studené vody! Budiž proklety! (MIZÍ POD HLADINOU)|KONEC TŮŇ 2]]

LAERTES: Jaký snadný to boj!\nHAMLET: Největším bojem mým bylo probojovat se k tomu boji. (BODNE LAERTA)\nLAERTES: Běda mi (KLESNE). Zde, Hamlete! Jsi také zabit, Hamlete, a žádný světa lék ti nepomůže; půl hodiny ti žití nezbývá. Ten zrádný nástroj, který lehce škrábnul tě v boji, je jedem napuštěn. Zlý úklad obrátil se proti mně; hle, tady ležím, bych víc nepovstal. Tvá matka otrávena; – nelze víc král, král jest vinen. (ZEMŘE)\n\n[[HAMLET: Hrot že napuštěn? Tož, jede, svoje dílo dokonej. (PROBODNE KRÁLE).|KONEC SHAKESPEAR TROCHU JINAK]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Hrot že napuštěn? Jakýpak smysl dokonat má pomstu, když na chutnání její sklizně člověku zbývá tak málo času. (ODHAZUJE KONČÍŘ).|KONEC HORACIO]]\n

LAERTES: Jde o mou sestru. Jest poblouzněna vaším šarmem. Však jde jen o běžný mrav a krve hru; jen o fialku v útlém květu mládí, sic časnou, ne však stálou, líbeznou, ne trvající, – vůně, lahody. Za víc nemůže to mít - neboť příroda když rozvíjí se, nezmohutňuje se pouze ve svalech a v objemu, leč jak se zveličuje tento chrám, i vnitřní služba myšlení a srdce s ním roste v šíř.\n\n[[HAMLET: Za tvé rady na tisíceré díky. Však vás jsem o radu dnes přijít neprosil. Nezžírá mou mysl teď žár lásky. Toť žár šílenství, co prostupuje mnou od morku kosti po poslední vlas na mé hlavě. Snad vy (OTÁČÍ SE K NÁMOŘNÍKOVI) byste mohl šílenci moudrou radu dát (USEDÁ K NÁMOŘNÍKOVI)|Sedne si ke starému námořníkovi]]

//Hamlet odhrnuje závěs. Za ním stojí Polonius a Claudius//\n\nHAMLET: Vida je. Král a jeho osel. Nepletu-li se, zrovna jste za tím závěsem něco ztratili a teď úsilovně to hledáte...\nPOLONIUS: Princi, my...\n\n\n[[HAMLET: Zadrž... Raději bych poslouchal skřípaní víka rakve nežli tvému výmuvnému kvílení! (BODNE MEČEM DO POLONIA)|Bodne mečem 2]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: (STRANOU) Nač nyní potřebuji důkazy. Není snad více než patrné, že ti dva něco kují? Kdo něco kuje, ten něco skrývá nebo se skrývat chystá. Jaké větší důkazy potřebuji. Pomsta již nesnese odklad. (PŘÍTOMNÝM)... Nic se neděje. Jsem na odchodu. Buďte zdrávi (ODCHÁZÍ)|Pomsta skrze vraha]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Netřeba plýtvat slovy, drazí. Byl jsem stejně na odchodu, bude tedy zdvořilé, budete-li pokračovat v konverzaci s dámou vy. Odebírám se na lože; nemohl jsem v noci ni okamžik zamhouřiti oka. Tedy, buďte sbohem. - A málem bych zapomněl - zítra po západu slunce odehraje se na našem dvoře skvostný divadelní kus, na nějž všichni jste zváni (ODCHÁZÍ)|Jde se raději vyspat na zítřejší drama]]

HAMLET: Absurdní to konec. Vraha starého Hamleta pomstí můj nepřítel, vraha mladého pak můj přítel! Horatio, jsem mrtev. – S bohem buď, nešťastná královno! – Vy ostatní, kdož bledí, třesoucí se hledíte na příběh ten, jen němí svědkové těch dějstev, – kdybych jenom času měl – však smrt, ten biřic, rychle zatýká – Ó mohl bych vám vyprávět; – však dost. Horatio, já umírám, tys živ; mne a mou věc všem vylič spravedlivě, jimž neznám.\nHORATIO: To věru neučiním; jsem více starý Říman nežli Dán; – zde zbylo jedu.\nHAMLET: Jako že jsi muž, dej mně tu číši; ty nech být; Bůh svědkem, já chci to dopít. – Můj Horatio, ty věci zůstanou-li neznámy, jak porušené jméno zanechám! V svém srdci jestli jsi mne choval kdy, mžik zdrž se blaženosti nebeské a v strastech dýchej k krutém světě tom, bys o mně vypravoval.\n\n//Za scénou se ozvývá střelba.//\n\nHAMLET: Jaký hluk to válečný?\nOSRIK: To mladý Fortinbras, jenž z Polska vítězně se navrací, dal v pozdrav střílet poslům z Anglie.\nHAMLET: Ó, umírám, Horatio; jed prudký mé smysly obestírá mrákotou. Předzvídám, že bude na trůn volen zde Fortinbras; můj zmírající hlas mu náleží. To řekni mu a vše ty vážnější i menší příhody, jež tady působily. Ostatní jest mlčení. (ZEMŘE)\n\n[[Vystoupí Fortinbras, angličtí vyslanci a jiní s bubny a prapory.|http://hamlet.woreshack.cz/epilog.php]]

//Vystoupí král, královna, Laertes a panstvo; Osrik a jiní s končíři a brněnými rukavicemi. Stůl a víno na něm.//\n\nKRÁL: Nuž pojďte, Hamlete, a přijměte tu ruku ode mne.\n(VLOŽÍ RUKU LAERTOVU DO HAMLETOVY)\nHAMLET: Již odpusťte mi; ublížil jsem vám; však odpusťte na šlechtickou svou čest. \nLAERTES: V místě tom své duše, jež nejvíc mělo by mne k pomstě hnát, jsem uspokojen, ale v podmínkách své cti se držím podál: vaši nabízenou lásku přijímám a nikterak jí nechci ukřivdit.\nHAMLET: Já s radostí to uznávám a rád si pošermuji v sázce bratrské. Sem končíře. – A začněm.\nLAERTES: Jeden mně.\n\n//Šermují. Hamlet má v boji navrch. Získává dva první body.//\n\nKRÁL: Syn vyhrává! Osvěž rty své ve víně a připij se svým nevlastním otcem.\n\n[[HAMLET: Těžký boj bojuji. Vínem, ač hrot končíře nezpevní, nepohrdnu. Na zdraví! (PIJE VÍNO)|KONEC POHÁR]]\n\n//nebo//\n\n[[KRÁLOVNA: Tělnat jest, má krátký dech. Zde, Hamlete, můj šátek, setři pot. Na tvoje štěstí pije královna.(PIJE VÍNO)|Boj pokračování]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Víno? Ochutnám. Však jak hořce voní! Kde naposled ucítil jsem tuto trpkou příchuť? Ano už vím! Tak přece páchl pohár, co nedopatřením dostal se králi Gonzagovy do ucha! Budiž odpuštěn mi pohanský zvyk jak zjistit, zda-li víno není pokažené! (CHRSTNE OBSAH POHÁRU LAERTOVI DO TVÁŘE)|Chrstne pohár na Laerta]]

HAMLET: Tedy líbej mě na horké rty, lásko!\nOFÉLIE: (UHYBÁ) Vždyť víš, jak bych ráda. \nHAMLET: Byla snad tvá slova pouhým vzduchem?\nOFÉLIE: Nikoliv, lásko... Ale přes svou rozespalost jakbych zapomněla slova, jež mi můj milovaný otec kladl na srdce...\nHAMLET: Slova?\nOFÉLIE: Ano, slova. Že milování má se provádět po sezdání, s největším odporem a pouze za účelem plození.\n\n\n[[HAMLET: Třikrát hanba tvému otci. Jak mohl ti do myšlenek vlít takový blábol? Tvůj otec je zbabělec. Šejdíř. To můj otec mi častokrát opakoval: miluj, dokud v tobě míza proudí, co kmeny postaví. Až tebou bude proudit voda, jako v bylinách, pomiluješ leda tak houby!|Děsíš mě]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Jak jsem mohl zapomenout, že si dítě. K tomu dítě starostlivých rodičů. Odpusť mi mou nedočkavost. Vyčkám na sezdání, odpor i plození (ODCHÁZÍ)|Hamlet jde k Hradu]]

HAMLET: Tedy líbej mě na horké rty, lásko!\nOFÉLIE: (UHYBÁ) Vždyť víš, jak bych ráda. \nHAMLET: Byla snad tvá slova pouhým vzduchem?\nOFÉLIE: Nikoliv, lásko... Ale přes svou rozespalost jakbych zapomněla slova, jež mi můj milovaný otec kladl na srdce...\nHAMLET: Slova?\nOFÉLIE: Ano, slova. Že milování má se provádět po sezdání, s největším odporem a pouze za účelem plození.\n\n\n[[HAMLET: Třikrát hanba tvému otci. Jak mohl ti do myšlenek vlít takový blábol? Tvůj otec je zbabělec. Šejdíř. To můj otec mi častokrát opakoval: miluj, dokud v tobě míza proudí, co kmeny postaví. Až tebou bude proudit voda, jako v bylinách, pomiluješ leda tak houby!|Děsíš mě]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Pokud jde řeč o tvém otci, nesu zprávy. Zprávy nedobré...|Neměli bychom dávat seno do pyžama 2]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Jak jsem mohl zapomenout, že si dítě. K tomu dítě starostlivých rodičů. Odpusť mi mou nedočkavost. Vyčkám na sezdání, odpor i plození (ODCHÁZÍ)|Hamlet jde k Hradu]]

VÝČEPNÍ: Víno pro vás, princi. Ať zdraví slouží v této zvláštní době.\nHAMLET: I tobě! (PŘIPÍJÍ)\nVÝČEPNÍ: Nastokrát líto jest mi vašeho drahého otce. I on, jak vy, zavítal do těchto končin, by pozdravil své poddantsvo. A nezřídka též celý soudek francouzského vína pro lokál zaplatil. Ať žehná mu Bůh i všichni svatí...\nHAMLET: Tak staniž se!\nVÝČEPNÍ: Dlouho jsem jej znal. A moc se mu podobáte, veličenstvo. A vím dobře, kdy jej u srdce těšila radost a kdy zas starost mu vrásky na tvář kreslila. Povězte, princi, co vám nedá spát, že vypadáte tak ospale.\n\n[[HAMLET: Rozlej tedy ještě vína. Mně i sobě. Povím ti, jaká věc, věru neobvyklá, nedává mi spáti po nocích.|Dá si panáka]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Žel Bohu, není to věc ledajaká, s jakou bys mohl mi poradit, nevyznáš-li se ve věcech šílenství lidské duše. Avšak vy (OTÁČÍ SE K NÁMOŘNÍKOVI) mohl jste na cestách spatřit mnoho šílených, či snad se mýlím? Pro hlupáka jest dobrá rada drahá, však pro šílence jest k nezaplacení! (PŘISEDÁ SI K NÁMOŘNÍKOVI)|Sedne si ke starému námořníkovi]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Však nejsem jediný, kdo v tomto lokále tak poklesle vypadá. Hleďme, jak můj drahý švagr do sklenky zrakem vrtá studnu. (PŘISEDÁ SI K LAERTOVI)|Sedne si k Laertovi 2]]

OFÉLIE: Tak? Můj otec? Stůně snad? Vždyť ještě za soumraku viděla jsem jak je plný života. Snad nehoda? Tak Hamlete, proč mlčíš? Co stalo se s otcem mým?\n\n[[HAMLET: Snad vážného nic. Nepočítám-li, že jest to ze všech prvotřídních vepřů ten nejprvotřídnější. Až na hlavu, samozřejmě. Tu má oslí...|Děsíš mě]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Řekl jsem tvého otce? Kdeže! Měl jsem na mysli svého. Ofélie, ta hrůza. Můj otec zemřel. Znenadání a na vrcholku svých sil...|Ehm, já řekl seno...myslel jsem jahody 2]]\n\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Odpusť, dítě. Ta věc není až tak důležitá. Nadto ráno jest moudřejší večera. (ODCHÁZÍ)|Hamlet jde k Hradu]]

HROBNÍK: Jak si přeješ. Ta dívka byla dcerou Poloniovou. Přišla o rozum, když její milý zle zardousil jejího otce a pak dal se na útěk. Ofélie, toť její bylo jméno.\nHAMLET: Co? Ofélie? Láska má? A já mám být odpovědný za její smrt? Ó jak tíživé bytí zdá se být. Raděj s důstojností odmítnu ten balvan strasti nežli ho dále nosit na svém hřbetě. Sbohem Horatio!\nHORATIO: Princi, ne!\nHAMLET: (PROBODNE SE MEČEM) Nejlepší rozhodnutí bývají ta, co uděláme náhle. A ta z lásky. A ta náhle s lásky, toť ta nejlepší směsice moudrosti.\n\n//Z dálky ozývá se hluk pohřebního marše.//\n\nHAMLET: Přichází snad Fortinbras z války?\nHORATIO: Nikoliv, to zdá se být marš pohřební.\n\n//Vystoupí kněží v průvodu; mrtvola Ofeliina; Laert a truchlitelé za ní, král, královna a jejich družina//\n\nHAMLET: Tak jest to pravda! Její alabastrová pleť teď bude hostinou červů. A to všechno, králi, všechno tvá vina! (ZEMŘE)\nKRÁLOVNA: Hamlete! Synu! \nLAERTES: Ve slovech posledních jest zapovězeno lhát! Co říkal, je pravda, králi?\nKRÁL: Nevěř tomu, šílený byl, šílenou smrt zde si přichystal.\nKRÁLOVNA: Ba, tak jest, Laerte. To Claudius zosnoval smrt Hamletova otce, co připravila jej o rozum. Nebýt toho, tvá sestra i tvůj otec byli by ještě dlouho živi.\nLAERTES: Tak? Pak jest třeba potrestat čtyřnásobného vraha. (BODNE KRÁLE).\nKRÁL: Hlupáku! Mohls královsky žít až do konce dní. (ZEMŘE)\nLAERTES: Raději do náruče smrti než do náruče královské. Sbohem slunce, sbohem větře - spěchám za vámi, otče i sestro! (PROBODNE SE MEČEM A ZEMŘE)\nKRÁLOVNA: Nač zůstat živa, když nikdo na světě mi nezbyl. Oceli chladná, vezmi život, jak vzalas jej i mému jedinému synu! (PROBODNE SE A ZEMŘE)\nHORATIO: Nezbyl nikdo živ! Však vezmu-li si i já po římsku život, kdo zpraví svět o úkladech, co rukou smrti tak mocně zakývaly?\n\n//Za scénou se ozvývá střelba.//\n\nHORATIO: Fortinbras vítězně vrativší se? Však kdo za zprávy dobré vymění ty strašlivé?\n\n[[Vystoupí Fortinbras, angličtí vyslanci a jiní s bubny a prapory.|http://hamlet.woreshack.cz/epilog.php]]

HAMLET: (ČTE DOPIS) //Já, Claudius I., král Dánský, žádám tě jménem svým i jménem knížectví dánského, bys bezodkladně popravil toho muže, jenž předal ti právě tento dopis. Jde o recidivistu, jenž zle rozvrací poměry v zemi. Jeho poprava v zemi zdejší by narušila křehce vydobyté ekvilibrium mezi vzbouřenci a královským dvorem. O vykonání popravy, zašli, jak nejúctivěji prosím, dopis. S tisícerým díky, podepsán Claudius, král dánský, vlastní rukou.//\nTak tedy? Námořníku, už vytáhli jsme kotvu?\nNÁMOŘNÍK: To ještě ne, ale začal vát příznivý vítr. Mám dát rozkaz k odplutí?\n\n[[HAMLET: Zadrž! Jsou věci, které dosud nevyřídil jsem v zemi Dánské. Buď sbohem! (OPOUŠÍ LOĎ)|Horacio - Ofélie rozcestí]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Tak jest! Vane-li vítr příznivý, pak jest to hrou a ironií osudu. Již není třeba vzdorovat tomu smíškovi, co utahuje nás na vařené nudli. Nuže, vítr do plachet! Vstříct Anglii - vstříct poslední jistotě!|KONEC NA LODI]]

HAMLET: Švagře milovaný! Ó jak moc se podobáš své sestře ve večerním světle. Ha, řekl jsem večerním? Pak chybil jsem; již v mžicích kohout ohlásí den nový. Při svatém Patriku, proč utápíš svůj žal ve vínu zrovna ty? \nLAERTES: Nejsem švagrem vaším, natož milovaným. \nHAMLET: Hohó; jsi tedy opilým!\nLAERTES: Nijak zvlášť pro tuhle hodinu. Loučím se tak s kořaličkou Dánskou, neb otec svolil k mé cestě do Anglie. A jak praví se, Anglie jest proslulá svými patoky z chmele za ceny jakby ze zlata byly. Tedy, sbohem buď, kořaličko Dánská!\nHAMLET: (STRANOU) Tak je to pravda.\nLAERTES: Však před cestou na jazyku usadilo se mi trápení, princi. Při všech svatých prosím vás, vyslechněte mě...\n\n[[HAMLET: Jistě. Jak bratr bratru budu naslouchat vašemu trápení.|Vyslechne Laerta]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Příliš opilý jsi, než bys, co trápí tě, myslel vážně. Co víc, mám svého trápení nazbyt a toho muže, co v rohu krčmy sedí, já chtěl žádat jsem o radu. Tedy odpusť mi, švagře. (PŘISEDÁ K NÁMŘONÍKOVI)|Sedne si ke starému námořníkovi]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Příliš opilý jsi, než bys, co trápí tě, myslel vážně. Vrchní, nos jsem lahve vína sklepů francouzských, máš-li jich - A věz, že když poddanstvo v lahvích utápívá žal, pak korunní princ pívává na šílenství. Toť Dánsko se svými Dány! (USEDÁ NA BAR)|Sedne si na bar 2]]

HAMLET: Ani mělký dech již nemá můj drahý švagr. Jest tedy jed vskutku prudký a jen pár okamžiků zbývá prodýchat na tomto světě.\nKRÁL: Chyba. I všemi mastmi mazaný Hamlet se občas otočí k nepříteli zády. To já tvého otce zatrávil a stejně i ty zhyneš tím prachbídným způsobem! (BODNE HAMLETA ZE ZADU OTRÁVENOU DÝKOU).\nHAMLET: Plýtvání jedem, králi! jen urychlil jsi neodvratné. Já již otráven jsem, zapomněl jsi snad pro svou pýchu? Však tisíceré díky za tvé doznání - snad i peklo zná polehčující okolnosti! (BODNE KRÁLE)\nKRÁL: Tak zhynout! Jako prase na porážce? (ZEMŘE).\nKRÁLOVNA: Této krvavé lázni již nemohu dále přihlížet! Buďte sbohem! Snad ani v samotném pekle toliko krve být prolíváno nemůže! (PIJE OTRÁVENÉ VÍNO)\nHAMLET: Matko?\nKRÁLOVNA: Počkám na tebe na druhém břehu. Buď sbohem synu. (ZEMŘE)\nHAMLET: Horatio, jsem mrtev. – S bohem buď, nešťastná královno! – Vy ostatní, kdož bledí, třesoucí se hledíte na příběh ten, jen němí svědkové těch dějstev, – kdybych jenom času měl – však smrt, ten biřic, rychle zatýká – Ó mohl bych vám vyprávět; – však dost. Horatio, já umírám, tys živ; mne a mou věc všem vylič spravedlivě, jimž neznám.\nHORATIO: To věru neučiním; jsem více starý Říman nežli Dán; – zde zbylo jedu.\nHAMLET: Jako že jsi muž, dej mně tu číši; ty nech být; Bůh svědkem, já chci to dopít. – Můj Horatio, ty věci zůstanou-li neznámy, jak porušené jméno zanechám! V svém srdci jestli jsi mne choval kdy, mžik zdrž se blaženosti nebeské a v strastech dýchej k krutém světě tom, bys o mně vypravoval.\n\n//Za scénou se ozvývá střelba.//\n\nHAMLET: Jaký hluk to válečný?\nOSRIK: To mladý Fortinbras, jenž z Polska vítězně se navrací,\ndal v pozdrav střílet poslům z Anglie.\nHAMLET: Ó, umírám, Horatio; jed prudký mé smysly obestírá mrákotou. Předzvídám, že bude na trůn volen zde Fortinbras; můj zmírající hlas mu náleží. To řekni mu a vše ty vážnější i menší příhody, jež tady působily. Ostatní jest mlčení. (ZEMŘE)\n\n[[Vystoupí Fortinbras, angličtí vyslanci a jiní s bubny a prapory.|http://hamlet.woreshack.cz/epilog.php]]

//Z podzávěsu vypadne smrtelně raněný Polonius.//\n\nPOLONIUS: Běda! Jsem mrtvý, jsem úplně zabitý! (ZEMŘE)\nKRÁLOVNA: Běda! Cos to učinil? Jak přenáhlený, krvavý to čin!\nHAMLET: Čin krvavý! as tak zlý, dobrá máti, jak zabít krále a za švagra se vdáti.\nKRÁLOVNA: Jak, zabít krále?\nHAMLET: Ano, vzácná paní, tak řekl jsem. Vrah, padouch, rab; ni dvacetina z desítiny toho, co byl váš první choť; – král tatrman, té říše zde i vlády poberta, jenž ukraď s římsy skvostný diadém a smeť ho do kapsy!\nKRÁLOVNA: Již dost! Dospělý jsi, Hamlete. A jako dospělý za svoje činy zodpovědnost neseš. Ó, jak utrpěla tvoje neposkvrněná čest. Odejdi a zpytuj svědomí. Zítra ráno přijď do královské síně - tam za svůj čin zodpovědnost převezmeš. (ODCHÁZÍ)\n\n[[HAMLET: Ó, jest to překrásné, když v jedné kobě lest na lest vrazí přímo proti sobě. (ODCHÁZÍ)|Polonius umírá]]

LAERTES: Cha, hlupáku. Tupost mého končíře nebyla jediným mým úkladem. Pohleď na svou ránu. Ostří bylo otráveno. Ni půlhodina žití nezbývá. Skončil jsi...\nHAMLET: (KLESÁ) Jest v tomto knížectví něco bez úkladů? I med, co včely snáší, zdá se být zde vyráběn s úklady a intrikami. \nKRÁL: Bravo, Laerte, bravo! rád tě přijmu na uvolněné místo po nevlastním synu a princi. Budeš mi synem mnohem vlastnějším.\nLAERTES: Nestojím o nového otce. Nebýt tebe, lotře, byl by můj otec dosud živ, stejně jako milovaná sestra (BODNE KRÁLE).\nKRÁL: Běda! Zrada z vlastních řad! \nHAMLET: Tak nečekaný obrat! Zatleskal bych ti, jaks prozřel, bratře. Jaká škoda, že dlouho bratrem ti být nemohu. Buď sbohem, potkáme se na druhém břehu.\nHORATIO: On na druhém břehu tebe přivítá, Hamlete! Nestrpím, by můj přítel umíral zde v bolestech po úkladné vraždě a jeho vrah vítězně odcházel z boje! Do střehu!\nLAERTES: Hlupáku. Nevíš, s kým máš tu čest.\nHORATIO: Nevíš, jak velkým byl mi přítelem!\n\n//Bojují. Horatio uštědřuje Laertovi smrtelný úder.//\n\n\n[[LAERTES: Dalším chodem pro nenasytnou smrt mám být tedy já? Tak bídný konec, běda... (ZEMŘE)|KONEC TUPÝ 2]]

POLONIUS: Hlupáku, nevíš snad, že mečem měl jsi mě proklát až za čtyři dějství v ložnici tvojí matky?\nHAMLET: To vskutku na mysl mi nepřišlo. A při anglické renesanci jsem ve škole nikdy přespříliš pozor nedával.\nPOLONIUS: Hanba. Syn tak vzdělaného otce... (ZEMŘE)\nHAMLET: Byv on živ, byl bys též.\nCLAUDIUS: Hrůza! Vražda v královském paláci!\nHAMLET: A co hůř, není první...\nCLAUDIUS: Nad tvými slovy mrazí mě u šíje. Cožpak k mrtvému nemáš ni trochu úcty?\nHAMLET: ...a co nejůř, není ani poslední...\n\n[[Claudius: A dost už mám tvých mladistvých manýrů. Jdi spát a zítra hlaS se v královské síni - ze své pozice úřadujícího krále rozhodnu o tvém dalším osudu. (ODCHÁZÍ)|Polonius umírá]]

//Vystoupí král, královna a Laertes. Přichází Hamlet, v patách mu běží Horatio.//\n\nHAMLET: Za co mě máš, strýče? Za osla? Za vosu, co sedne ti na lep? Otálel jsem s pomstou, dlouho jsem čekal na správný okamžik, však již neposečkám déle ni vteřinu. Zemři teď a tady! (BODNE KRÁLE)\nKRÁL: Běda! Jsem zraněný! Chyťte ho - chyťte vraha (ZEMŘE)\nHAMLET: Leč vyvraždil jsi celé knížectví. Není, kdo by ti rány podvázal! Ni kdo by pomstil tvoji bídnou smrt.\nLAERTES: V tom se pleteš. To já jsem zde nástroj pomsty. Hleď! To je za Polonia, mého otce. (BODNE KRÁLOVNU)\nKRÁLOVNA: Ach, dalším chodem smrti mám tedy být já? (ZEMŘE)\nHAMLET: V mžiku udělals mě sirotkem, snad je mi teď lépe. Co jsem ti dlužen, bratře?\nLEARTES: Ponech si svoje bláznivé řeči. Tak pomstil jsem otce, však zabils mi i sestru. Do střehu.\nHAMLET: Jsi blázen, nadto krátkozraký!\n\n//Bojují. Hamlet je raněn, Laertes však ztrácí meč.//\n\nLAERTES: Jsi vyřízený, Hamlete! Lest tvého strýce nakonec našla si cíl. Ten končíř byl otráven. Nezbývá ti než půlhodina života.\nHAMLET: Otráven? Pak jede konej, jak umíš! (BODNE LAERTA)\nLAERTES: Smutná to hra, když musí takto končit. Buď sbohem, Laerte, posečkám u tebe u převozníka, by nemusel podvakráte jezdit. (ZEMŘE)\nHAMLET: I ty sbohem buď. Snad bude to břeh téže řeky! Horatio, jsem mrtev. – S bohem buď, nešťastná královno! – Vy ostatní, kdož bledí, třesoucí se hledíte na příběh ten, jen němí svědkové těch dějstev, – kdybych jenom času měl – však smrt, ten biřic, rychle zatýká – Ó mohl bych vám vyprávět; – však dost. Horatio, já umírám, tys živ; mne a mou věc všem vylič spravedlivě, jimž neznám.\nHORATIO: To věru neučiním; jsem více starý Říman nežli Dán; – zde zbylo jedu.\nHAMLET: Jako že jsi muž, dej mně tu číši; ty nech být; Bůh svědkem, já chci to dopít. – Můj Horatio, ty věci zůstanou-li neznámy, jak porušené jméno zanechám! V svém srdci jestli jsi mne choval kdy, mžik zdrž se blaženosti nebeské a v strastech dýchej k krutém světě tom, bys o mně vypravoval.\n\n//Za scénou se ozvývá střelba.//\n\nHAMLET: Jaký hluk to válečný?\nOSRIK: To mladý Fortinbras, jenž z Polska vítězně se navrací, dal v pozdrav střílet poslům z Anglie.\nHAMLET: Ó, umírám, Horatio; jed prudký mé smysly obestírá mrákotou. Předzvídám, že bude na trůn volen zde Fortinbras; můj zmírající hlas mu náleží. To řekni mu a vše ty vážnější i menší příhody, jež tady působily. Ostatní jest mlčení. (ZEMŘE)\n\n[[Vystoupí Fortinbras, angličtí vyslanci a jiní s bubny a prapory.|http://hamlet.woreshack.cz/epilog.php]]\n

LAERTES: Co to?\nHORATIO: Princi, to je nepřípustné! \nOSRIC: To je porušení všech známých pravidel! V souboji není možno pokračovat, dokud soupeř nevezme nový a suchý oděv.\nHAMLET: Pokračovat nebude třeba! Hleďte, jak nám soupeř zezelenal!\nLAERTES: Ty bídáku! O co slabší si ve zteči, o to si mazanější. Věděls dobře, že nevlastní otec nepohostil by tě dobrým vínem! Umírám! Však jednu lest si dosud neprohlédl. Ochutnej jedu z mojí ocele! (BODNE HAMLETA, KLESNE A ZEMŘE).\nHAMLET: Tak tedy? Umírám též? V tomto knížectví užívá se jedu, jakby to byla sůl. Kdo zodpovědný jest za tuhle jedovou lázeň?\nKRÁL: To královna, tvá matka!\nKRÁLOVNA: To Claudius, král!\n\n\n[[HAMLET: Tak bál jsem se, že nedožiji toho, však dočkal jsem se, byť umírám a vítězství mého neoslavím již v tomto světě. Zemři, Kaine! (PROBODNE KRÁLE).|Zabíjí krále]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Otcovství jest vždy nejisté, však matka jistá. A ďáběl často úklady chystá skrze ženské vnady. Buď sbohem a dej pozdravovat starého manžela, tvého lepšího chotě! (PROBODNE KRÁLOVNU)|Zabíjí královnu]].\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Někdo z vás jest vrahem, někdo jest lhářem. Nádherná logická hádanka, však bez možného řešení. Až na jedno! Vsadit na jistotu! (PROBODNE KRÁLĚ I KRÁLOVNU)|Zabíjí oba]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Jak prudkého jedu asi užili? Jest možno pomýšlet na záchranu? Laerte, švagříčku? Nezbylo v tobě trocha života? (SEHNE SE K LAERTOVI)|Podívá se, zda Laertes skutečně zemřel]]

OFÉLIE: Ach lásko, jak bolí mě, co říkáš. Ano, zlá zpráva to je. Je na ní přemnoho smutku ale přemálo novoty. Vždyť už tomu dvakrát dva měsíce, co nás tak nečekaně opustil. Už dvakrát dva měsíce, drahý! \n\n[[HAMLET: Tak tedy? Již dvakrát dva měsíce jest ten vepř s oslí hlavou po smrti? Otec, co svého jediného syna vyhnal do Anglie a svoji jedinou dceru chce zasnoubit bláznovi? Otec, co si od dětí nechá říkávat tatínku a od krále přítelíčku, i přesto, že mu jeho matka dala jméno Polonius!|Děsíš mě]]\n\n//nebo//\n\n[[HALMET: Tedy tak dávno tomu? Jakby v paměti mi zely díry. Zapomínám, kde jsem byl. Kde jsem. I kam bych jíti měl. Jen na jednu věc zapomenout nemohu, drahá. Na to, jak moc miluji tě! |Miluji tě 2]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Tak dávno? To aby ďábel nosil smutek; já si dám pořídit šat ze soboliny. Ó nebesa! – umřít před dvěma měsíci a nebýt ještě zapomenut? Měl bych odejít spát, bych vzpomínku naň zanechal ve snech. (ODCHÁZÍ)|Hamlet jde k Hradu]]\n\n

//Hamlet přichází do vyprázdněného sálu//\n\nHAMLET: Ó krvavý a smilný, zrádný lotře! ty bezcitný a vilný, zvrhlý lotře! Ó pomsta! Ah, jaký osel jsem! – Toť hrdinské, že já, syn otce zavražděného a od nebes i pekel k pomstě hnán, jak nevěstka si úlevu ji slovy a do klení se dávám jako běhna a cuchta nějaká!\n\n//Přichází Horatio.//\n\nHORATIO: Tady jste princi! Chtěl jsem s vámi mluviti o tom, co vzkázat nechal vám dnes v noci onen přízrak na hradbách.\n\n[[HAMLET: Ten? Ah - ten! I já o tom s tebou chtěl mluvit. Máš-li chvíli na vyslechnutí, rád tě o tom zpravím.|Poradí se Horaciem]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Přízrak? Jen mlha snad to byla, co rozplynula se s průvanem. (STRANOU) Král musí zemřít ještě dnes večer. Okusiti mu dám jeho vlastní medicínu - ať pozná pomalé a bolestivé účinky jedu, jak můj otec zakusil! (ODCHÁZÍ)|Otráví krále]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Přízrak? Jen mlha snad to byla, co rozplynula se s průvanem. (STRANOU) Král musí zemřít ještě dnes v noci. Rukou jedu? Ne! Toť způsob gentlemanů, co opouští svět. Ať chladná ocel přeruší jeho mízy proud k srdci a život z něho prchá pomalu! (ODCHÁZÍ)|Propíchne jej ve spánku]]

OFÉLIE: Ach lásko, jak bolí mě, co říkáš. Ano, zlá zpráva to je. Je na ní přemnoho smutku ale přemálo novoty. Vždyť už tomu dvakrát dva měsíce, co nás tak nečekaně opustil. Už dvakrát dva měsíce, drahý! \n\n[[HAMLET: Tak tedy? Již dvakrát dva měsíce jest ten vepř s oslí hlavou po smrti? Otec, co svého jediného syna vyhnal do Anglie a svoji jedinou dceru chce zasnoubit bláznovi? Otec, co si od dětí nechá říkávat tatínku a od krále přítelíčku, i přesto, že mu jeho matka dala jméno Polonius?|Děsíš mě]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Tak dávno? To aby ďábel nosil smutek; já si dám pořídit šat ze soboliny. Ó nebesa! – umřít před dvěma měsíci a nebýt ještě zapomenut? Měl bych odejít spát, bych vzpomínku naň zanechal ve snech. (ODCHÁZÍ)|Hamlet jde k Hradu]]\n

//Hamlet přichází k duchovi//\n\nHAMLET: Co chceš mi sděliti? – mluv. Kdo jsi?\nDUCH: Jsemť tvého otce duch a odsouzen na jistou dobu v noci obcházet. Slyš mne, slyš, ó slyš! Tvůj otec jestli kdy ti drahým byl. Pomsti tu podlou, neslýchanou vraždu!\nHAMLET: Vraždu!\nDUCH: Však věz, můj dobrý synu, onen had,\njenž tvého otce život uhryzl, teď na hlavě má jeho korunu a lože sdílí s jeho vdovou.\nHAMLET: Má duše prorocká! – Můj strýc! –\nDUCH: Toť on. Přísahej při mé památce, že smyješ moji krev krví toho lotra.\nHAMLET: Tak přísahám.\nDUCH: Již svítá. Buď s bohem, s bohem! na mne vzpomínej.\n\n//Duch zmizí//\n\n[[HAMLET: Má ty dobroto, tak to tedy bylo? - Můj strýc, bratrovrah? Již rozednívá se však; měl bych k hradu spěchat bych nevzbudil u Claudia podezření... (ODCHÁZÍ K HRADU)|Hamlet jde k Hradu]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Má ty dobroto, tak to tedy bylo? - Můj strýc, bratrovrah? Jak ale sehrát pomstu, by již v počátcích počátků na mě nepadl podezření stín? Předstírat šílenství? Ano! To je ono. A začnu hned teď! U mé milé Ofélie... (ODCHÁZÍ ZA OFÉLIÍ)|Hamlet předstírá bláznivost u Ofélie]]

//Hamlet a Laertes pokračují v boji.//\n\nHORATIO: Hle, oba krvácejí. Jak vám jest, můj princi?\nOSRIK: Laerte, jak vám jest?\nLAERTES: Jak sluce; – v své vlastní oko lapen, Osriku! Jsem právem zabit vlastním úkladem. (KLESNE) Zde, Hamlete! Jsi zabit, Hamlete, a žádný světa lék ti nepomůže; půl hodiny ti žití nezbývá. Ten zrádný nástroj ve své ruce máš; je jedem napuštěn. Zlý úklad obrátil se proti mně; hle, tady ležím, bych víc nepovstal. Tvá matka otrávena; – nelze víc král, král jest vinen. (ZEMŘE)\n\n[[HAMLET: Hrot že napuštěn? Tož, jede, svoje dílo dokonej. (PROBODNE KRÁLE)|KONEC SHAKESPEAR]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Hrot že napuštěn? Jakýpak smysl dokonat má pomstu, když na chutnání její sklizně člověku zbývá tak málo času. (ODHAZUJE KONČÍŘ)|KONEC HORACIO]]\n

//Přichází na místo setkání. Ofélie zde však dosud není//\n\nHAMLET: Být čili nebýt, ta jest otázka: – víc důstojno-li ducha trpěti od střel a praků zlého osudu, neb ozbrojit se proti moři běd a ukončit je vzpourou. – Umřít – spát – nic víc; – a spánkem, řekněm, – ukončit bol srdce, tisíc přirozených ran, jichž tělo dědicem, – toť skonání, jak si ho vroucně přáti. – Umřít – spát; spát, – snad že snít! – ah – tady vázne to.\n\n//Přichází Ofélie//\n\nOFÉLIE: Jaké překvapení, princi. Jak ráda zřím tě v denním světle. Jak zlé věci jsem před svítáním vyslechla.\nHAMLET: Světlo nerozhoduje o slovech, jež mají být pronesena.\nOFÉLIE: Zas ta podivná mluva. Jak libuješ si v mnohoznačnosti.\nHAMLET: Každý v něčem si libujeme. Někdo v květnaté mluvě, jiný v lichocení, jiný ve vraždění. Ha, šálí mě zrak, či se tento závěs pohnul, jak by za ním někdo dýchal?\nOFÉLIE: Závěs?\n\n[[HAMLET: Ano, drahá! Právě tento mám na mysli. (ODHRNE ZÁVĚS)|Odhrne ho]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Právě ten. Byl-li to průvan nebo duch, snad nebude mu vadit, toto malé rozptýlení! (BODÁ DO ZÁVĚSU MEČEM)|Bodne mečem]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: K čemu však mrhat údivem zde na Elsinoru, kde po hradbách prochází se duchové. Půjdu raději spát, noc byla nekonečná. Spánek snad rozežene elsinorské vlčí mlhy. (ODCHÁZÍ)|Jde se raději vyspat na zítřejší drama]]

OFÉLIE: Ó drahý, jak dojímá mě tvá přítomnost. Jak dojímá mě to, žes povstal z lože v tuto hodinu, kdy usnuly květy měsíční, avšak ještě nerozkvetly květy dne. Ó, lásko. Nač překračovat práh, když můžeš jako pták proletět okenním rámem až na mé lože. Pojď dále, lásko. Chci, bys mi horce šeptal slova, jež tak nikdo jiný šeptat nesvede.\n\n[[HAMLET: Jako jsou denní doby, v nichž návštěva jest nepřipustitelná, tak jsou nabídky, jež se neodmítají (LEZE OKNEM DOVNITŘ)|Příjmá 2]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Lásko, jak horce zní tvá slova. Leč sama uznej, že žijeme v době šílené. A doby šílené, jak známo, vyžadují i šílené činy. Zdalipak znáš královy dogy - Olivera a Sebastiana? Co je přivést, aby s námi ulehly na jedno lože?|Děsíš mě]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Je mi líto, drahá, však některé činy jsou ve věci lásky zcela nepřípustné. A jedním z nich jest lezením oknem do domu. (ODCHÁZÍ)|Hamlet jde k Hradu]]

//Hamlet přichází k Ofeliinu oknu a zabuší.//\n\nOFÉLIE: Jsou snad zvěsti o strašidlech na hradě pravdivé? Nebo si snad v tuto hodinu našel cestu ke mně tvor, ve kterém tepe teplá krev? Kdo tam? Mluvte!\nHAMLET: Toť já, lásko. Tvůj Hamlet.\nOFÉLIE: Hamlet? Teď? Co přivedlo tě sem v tuhle hodinu? Zlá zpráva? \nHAMLET: Každá zpráva je trochu zlá a trochu zas dobrá. Záleží jen, komu jest zpravena. (STRANOU) Jen nezapomenout, proč tu jsem. Pocit Hamleta šílence v ní musí vzbuzen být bych dostál svého plánu! Co však říci ženě, když je pro každou ženu každý muž trochu šílenec?\nOFÉLIE:Hamlete! Mluv přece. Tvé do tmy špitání mi jak dýku v šíji zaráží!\n\n[[HALMET: Má nejdražší, jsem tu, bych ti konečně zjevil, co na srdci mi nejvíc leží. A sice, že miluji tě, jak jen muž ženu milovat může!|Miluji tě]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Skutečně myslíš, že seno, co si dáváš do pyžama, ochrání tě před ďáblem? To ne. Ďábel sena se nebojí. Bojí se zato pohřebních rubášů. Jeden přinesu ti, bys ochráněna před jeho mocí byla. Musí však být ti těsný, by k tobě nepřilehl Succubus.|Děsíš mě]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Nenesu věru zlé zprávy. Jde o tvého otce, Polonia.|Neměli bychom dávat seno do pyžama]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: (STRANOU) Snad nebyl to dobrý nápad. Je to přece ještě dítě. (K OFÉLII) Ráno, moudřejší večera, drahá... Ať sny tvé jsou sladké jako tvé rty. (ODCHÁZÍ) |Hamlet jde k Hradu]]

//Chystá se divadelní kus. Přítomni jsou král, královna, Ofélie, Polonius, Rosenkrantz, Guildenstern a další dvořané. Přichází Hamlet.//\n\nKRÁL: Jak se daří našemu princi Hamletu?\nHAMLET: Výborně, na mou věru, při stravě chameleonské. Jím vzduch nadívaný sliby. (K POLONIOVI) Vy, pane, jste kdysi hrával divadlo na univerzitě. Nepovídal jste to?\nPOLONIUS: Tak jest, můj princi, a byl jsem považován za dobrého herce.\nHAMLET: Co jste představoval?\nPOLONIUS: Já představoval Julia Caesara; byl jsem zabit na Kapitolu; Brutus mne zabil.\nHAMLET: To byl od něho brutální kousek, že zabil takové kapitální tele. Jsou herci hotovi?\nROSENKRANTZ: Ano, můj princi; čekají na vaše rozkazy.\nKRÁLOVNA: Pojď sem, drahý Hamlete, a sedni vedle mne.\n\n[[HAMLET: Matkám nemá se odporovat... (USEDÁ)|Sedne si vedle královny]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Ne, milá matko, zde jest kov přitažlivější. (K OFÉLII) Slečno, mám se vám položit do klína? (ULEHNE OFÉLII K NOHÁM)|Sedne si vedle Ofélie]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Odpusťte, matko, však raděj bych tento kus sdílel s přítelem Horatiem. Lépe se nám bude po hře o hře hovořiti... (SEDÁ SI K HORATIOVI)|Sedne si vedle Horácia]]

//Na scéně je král, který klečí na kolenou se sepjatýma rukama. Zády k němu v tichosti stojí Hamlet//\n\nKRÁL: Ó hnusný zločin můj – čpí do nebes; je stižen kletbou první, nejstarší, – totiž bratrovraždou! – Nelze modlit se, ač vůle dychtivá i náklonnost: hřích silnější mé silné chtění maří, a jako ten, kdo dvojí práci má, tu stojím, váhaje, kde začíti, a zanedbávám dílo obojí. Ó, hrudi černá jako sama smrt!\nÓ, duše spoutaná, jež zápasíc o svobodu, jen zaplétáš se víc! – Sem k pomoci mi spějte, andělé; - jen zkuste to! – Vy, vzdorná kolena, se ohněte! – Ty, srdce, ukuté ze zpružin ocelových, měkké buď jak svaly děcka, novorozence! Vše může dobře být.\nHAMLET: (STRANOU) Teď mohl bych to vhodně učinit; teď modlí se a teď to učiním; tak půjde do nebe, a pomstěn jsem. To třeba uvážiti: padouch, vrah mi otce zabije a za to já, syn jediný, chci téhož padoucha jim poslat do nebe!\nKRÁL: Jdou slova vzhůru, mysl k prachu tíhne; hlas bez myšlenek nebes nedostihne.\n\n\n[[HAMLET: Polovina stejné krve proudí mi v žilách, jako tobě strýče. Celá polovina. Však ty prolils krev, co nebyla jen polovinou, nýbrž celkem krve tvojí. Jsou-li v pekle spravedliví a sedm let budou mě dusit ve vroucích kotlích, věz, že ty podvakráte sedm let tam budeš vřít! (PROBODNE KRÁLE)|KONEC S KRÁLEM]]\n\n//Nebo//\n\n[[HAMLET: Ne! Zpět, meči, zpět a hmatu hrůznějšího se dočekej: až usne opilý či ve hněvu, při smilné rozkoši na jeho loži, při hře, proklínání neb jiném skutku, při němž o spáse ni tuchy není, – potom skolím jej. (ODEJDE)|Rozhovor s matkou]]

KRÁL: Běda! Jsem zraněný! (ZEMŘE)\nHAMLET: Leč vyvraždil jsi celé knížectví. Není, kdo by ti rány podvázal!\nKRÁLOVNA: Této krvavé lázni již nemohu dále přihlížet! Buďte sbohem! Snad ani v pekle toliko krve být prolíváno nemůže! (PIJE OTRÁVENÉ VÍNO)\nHAMLET: Matko?\nKRÁLOVNA: Počkám na tebe na druhém břehu. Buď sbohem synu. (ZEMŘE)\nHAMLET: I ty sbohem buď. Snad bude to břeh téže řeky! Horatio, jsem mrtev. – S bohem buď, nešťastná královno! – Vy ostatní, kdož bledí, třesoucí se hledíte na příběh ten, jen němí svědkové těch dějstev, – kdybych jenom času měl – však smrt, ten biřic, rychle zatýká – Ó mohl bych vám vyprávět; – však dost. Horatio, já umírám, tys živ; mne a mou věc všem vylič spravedlivě, jimž neznám.\nHORATIO: To věru neučiním; jsem více starý Říman nežli Dán; – zde zbylo jedu.\nHAMLET: Jako že jsi muž, dej mně tu číši; ty nech být; Bůh svědkem, já chci to dopít. – Můj Horatio, ty věci zůstanou-li neznámy, jak porušené jméno zanechám! V svém srdci jestli jsi mne choval kdy, mžik zdrž se blaženosti nebeské a v strastech dýchej k krutém světě tom, bys o mně vypravoval.\n\n//Za scénou se ozvývá střelba.//\n\nHAMLET: Jaký hluk to válečný?\nOSRIK: To mladý Fortinbras, jenž z Polska vítězně se navrací, dal v pozdrav střílet poslům z Anglie.\nHAMLET: Ó, umírám, Horatio; jed prudký mé smysly obestírá mrákotou. Předzvídám, že bude na trůn volen zde Fortinbras; můj zmírající hlas mu náleží. To řekni mu a vše ty vážnější i menší příhody, jež tady působily. Ostatní jest mlčení. (ZEMŘE)\n\n[[Vystoupí Fortinbras, angličtí vyslanci a jiní s bubny a prapory.|http://hamlet.woreshack.cz/epilog.php]]\n

//Na terase. Vystoupí Hamlet a Horatio - očekávají příchod přízraku, jenž se na hradě Elsinor v poslední době často zjevuje.//\n\nHAMLET: Vzduch řeže zle; jest velmi mrazivo.\nHORATIO: Jest pronikavé, ostré povětří.\nHAMLET: Jak pozdě máme?\nHORATIO: Skoro na dvanáctou.\nHAMLET: Že tak? Já neslyšel; tož blíží se\nta doba, v kterou obcházívá duch.\n\n//Přichází duch//\n\nHORATIO: Hle, tam to přichází. Kývá to na vás, abyste s tím šel; jak chtělo by to něco sděliti vám.\n\n[[HAMLET: Půjdu tedy za ním a vyslechnu, co má na srdci, má-li to ovšem srdce.|Hamlet ducha vyslechne]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Ha! Jsi-li skutečně duch, tedy vzduch, co hrstka nesmrtelnosti drží pohromadě, jsi pak zajisté netknutelný a nesmrtelný! Neb jsi jen habaďura v bílém hávu, pod níž se teplá krev ukrývá? (PŘISTUPUJE K DUCHOVI, TASÍ MEČ A PROBODNE DUCHA)|Hamlet se pokouší ducha probodnout]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Hrůza, Horatio. Já skutečně šílím. Pryč odtud, než se prošílím do pekel. Pojďme raději do hostince v přístavu.|Hamlet jde do hospody]]\n

//Síň na hradě. Vystoupí Hamlet a Horatio.//\n\nHAMLET: Sotva pár okamžiků tomu, co opustil jsem Elsinor. Jaké změny ale udály se tu! Jaký chlad prýští z těch starých kamenných zdí, ač mají před chladem chránit. To Elsinor, domov můj odvěký, navštívila smrt. A jest tu přítomna nadále, jako by neskončila ve svém díle.\nHORATIO: Zubatá vskutku jest tak hustě tu přítomna, že by se dala mazat na chléb.\nHAMLET: Jako máslo, co mám na hlavě z toho, že dosud nevykonal jsem otcovo posmrtné přání - pomstu! Tiše, slyšet je kroků. Jde snad sama smrt přepočítat, kolik herců zbylo na jevišti?\n\n//Vystoupí Osrik- králův posel.//\n\nOSRIK: Buďte co nejsrdečněji pozdraven, princi, a přivítán zpět na Elsinoru.\nHAMLET: Však to není zpráva, pro kterou vážil si mnoho poschodí.\nOSRIK: To vskutku ne, Veličentsvo. Král Claudius nechává se poroučet a posílá pro vás zprávu.\nHAMLET: Jakého jest charakteru. \nOSRIK: Jde o sázku, pane. Král vsadil se s Laertem o šest berberských koní. Proti tomu on položil šest francouzských končířů a dýk s celým příslušenstvím.\nHAMLET: Jaká jest jeho zbraň?\nOSRIK: Končíř a dýka. Král se založil, pane, že při dvanácti výpadech mezi vámi a jím on nepředčí vás o tři body.\nHAMLET: Což, odvětím-li „ne“?\nOSRIK: Chci říci, můj princi, kdyby se vaše osoba dostavila k této zkoušce.\n\n[[HAMLET: Líbí-li se jeho Veličenstvu, mám právě volnou chvíli. Ať přinesou zbraň, a je-li ten pán ochoten a král trvá na svém úmyslu, vyhraju tu sázku pro něho, budu-li moci; ne-li, neutržím nic než zahanbení a těch několik přespočetných bodů.|Příjmá sázku]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: (STRANOU) Myslí si snad, že jako loutka z dětského divadýlka budu skákat podle jeho přání? (OSRIKOVI) Dej ohlásit mě u krále; jsem tobě v patách, však vyřiď, že mám jiné věci k vyřizování nežli dětinské bojůvky.|Kašle na sázku]]

KRÁL: Och! Zasažen ze zadu! \nHAMLET: K mému otci snad točil ses čelem, když jedu lils mu do ucha?\nKRÁL: Hamlet? Pomoc! (UTÍKÁ)\nHAMLET: Však daleko neutečeš! (PRONÁSLEDUJE JEJ)\n\n//Přibíhají do královské síně.//\n\nKRÁL: Spas se, kdo můžeš. Jsem vražděn! Šílencem!\n\n//Přibíhají Polonius a královna.//\n\nPOLONIUS: Princi! Buďte tak laskav a požádejte svoji nejlaskavější ruku, by položila ten nejlaskavější meč.\nHAMLET: Větší prokáže ti laskavost! (BODNE POLONIA)\nKRÁLOVNA: Hamlete!\nPOLONIUS: Je mi mdlo. Asi zemřu! (ZEMŘE)\nKRÁL: Stráže, stráže! \n\n//Přibíhají stráže a odzbrojí Hamleta.//\n\nHAMLET: Proč Polonia ocel má ze světa sprovodila a tys přežil? Upsals snad duši ďáblu?\nKRÁL: Pravda jest prozaičtější. Válečníci nesundávají nikdy kroužkovou košili pro případy jako je tento.\nHAMLET: Mě neunikneš!\nKRÁL: Stráže! Odveďte jej, nechť stráví noc v kobce a zpytuje svědomí pro zmařený život. Zítra ráno přiveďte jej do královské síně; tam z moci královské rozhodnu o jeho dalším osudu!\n\n//Odchází král a královna. Stráže odvádějí Hamleta.//\n \n[[HAMLET: Ta hrůza. Loutka padla jako podťatá, však loutkoherec zůstal bez újmy!|Polonius umírá]]

HAMLET: Zde číše vína pro tebe.\nNÁMOŘNÍK: Čím zasloužil jsem si ji, princi?\nHAMLET: Tedy víš, kdo jsem?\nNÁMOŘNÍK: Tak jest. Jsem mužem moře a moře je horší nežli pavlačový dům. Je sice rozlehlejší, však žádný z obyvatel neví, kdy přijde jeho chvíle poslední. Lidé na moři nemají tajemství.\nHAMLET: Je-li to tak, pak víš také, co mi nedává v noci spát?\nNÁMOŘNÍK: I o tom se na moři vypravuje...\nHAMLET: Mluv tedy! \nNÁMOŘNÍK: Každou půlnoc na Elsinoru zjevuje se duch, co chce naléhavě mluvit s mladým kralevicem.\nHAMLET: Ví snad moře víc než já? Pokračuj! Hle další číše vína.\nNÁMOŘNÍK: Nevím, kde je pravda, vím jen, co na moři se šušká...\nHAMLET: Ví snad někdo, kde pravda vězí? Mluv přece!\nNÁMOŘNÍK: Vypravuje se, že to duch Hamletova otce obchází Elsinor.\nHAMLET: Tak? Nenašel snad po smrti klid?\nNÁMOŘNÍK: Zavraždění jen málo klidu po smrti nacházejí.\nHAMLET: Tedy vražda? Mluv přece!\nNÁMOŘNÍK: Vypravuje se, že vrah Hamletova otce má nyní na hlavě královu korunu a lože sdílí s královou vdovou.\nHAMLET: Můj strýc Claudius? \nNÁMOŘNÍK: Na moři se také říká, že duch nenajde klidu, dokud mladý Hamlet nesmyje otcovu krev krví jeho vraha.\n\n[[HAMLET: Hle ještě jeden pohár na výraz díků, mořský vlku. Má ty dobroto, tak to tedy bylo? - Můj strýc, bratrovrah? Již rozednívá se však; měl bych k hradu spěchat bych nevzbudil u Claudia podezření... Strýc - vrah! Pomsta je nevyhnutelná!(ODCHÁZÍ K HRADU)|Hamlet jde k Hradu]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Hle ještě jeden pohár na výraz díků, mořský vlku. Má ty dobroto, tak to tedy bylo? - Můj strýc, bratrovrah? Jak ale sehrát pomstu, aby již v počátcích počátků na mě nepadl podezření stín? Předstírat šílentsví? Ano! To je ono. A začnu hned teď! U mé milé Ofélie... (ODCHÁZÍ ZA OFÉLIÍ)|Hamlet předstírá bláznivost u Ofélie]]

OFÉLIE: Ó drahý, jak dojímá mě tvá přítomnost. Jak dojímá mě to, žes povstal z lože v tuto hodinu, kdy usnuly květy měsíční, avšak ještě nerozkvetly květy dne. Ó, lásko. Nač překračovat práh, když můžeš jako pták proletět okenním rámem až na mé lože. Pojď dále, lásko. Chci, bys mi horce šeptal slova, jež tak nikdo jiný šeptat nesvede.\n\n[[HAMLET: Jako jsou denní doby, v nichž návštěva jest nepřipustitelná, tak jsou nabídky, jež se neodmítají! (LEZE OKNEM DOVNITŘ)|Příjmá]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Lásko, jak horce zní tvá slova. Leč sama uznej, že žijeme v době šílené. A doby šílené, jak známo, vyžadují i šílené činy. Zdalipak znáš královy dogy - Olivera a Sebastiana? Co je přivést, aby s námi ulehly na jedno lože?|Děsíš mě]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Jak rád bych přelétl okenní rám, má nejdražší. Leč důležité zprávy to nedovolí. Nesu zprávy o tvém otci, Poloniovi...|Neměli bychom dávat seno do pyžama 2]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Je mi líto, drahá, však některé činy jsou ve věci lásky zcela nepřípustné. A jedním z nich jest lezením oknem do domu. (ODCHÁZÍ)|Hamlet jde k Hradu]]

VÝČEPNÍ: (ROZLÉVÁ ČÍŠI) Víno obměkčí i ty nejostřejší hrany.\nHAMLET: ... a rozváže jazyky. Někdy i jiné oudy. (PŘIPÍJÍ)\nVÝČEPNÍ: Jako vašemu otci byl jsem mlčenlivou vrbou, i vám, dokud v hrobě neskončím, slibuji mlčet jako hrob.\nHAMLET: Tedy slyš, co hrozného děje se na hradě. \nVÝČEPNÍ: Každé vaše slovo, princi.\nHAMLET: Každou noc, když bijí půlnoc, zjevuje se duch. S rozedněním pak mizí. Co nejhroznější jest, že kyne rukou (či tím, co z ní zbylo) a žádá se mnou hovořiti. O čem, to ví Bůh. Možná jen ďábel.\nVÝČEPNÍ: Málo vím o těchto věcech. Vlastně nic. Ale radu vám dám, princi. Vidíte toho hosta v rohu (UKAZUJE NA NÁMOŘNÍKA).\nHAMLET: Co s ním?\nVÝČEPNÍ: Často vyprávívá příběhy, které na světě potkal. Příběhy, z nichž mrazívá v morku kostí. O lodích mrtvých. O chrámech, kde kostlivci slouží černé mše ďáblu. O pustých městech, kde v noci prohání se upíři a vlkodlaci.\n\n[[HAMLET: Moudrou radou, co k moudřejší povede, jsi mě obdařil, byla-li alespoň desetina z desetiny pravda, cos právě řekl. Víno pro mě a toho starce. A pro tebe na znamení díků! (PŘISEDÁ K NÁMOŘNÍKOVI)|Sedne si ke starému námořníkovi]]\n

//Hamlet přichází do hospody v přístavu. Vystoupí Laertes, výčepní a starý námořník.//\n\nHAMLET: Vida tu ponurou náladu! Ani před svítáním v krčmách slunce nezapadá. Král dnešní noci bdí a popíjí a hoduje a křepčí skočný rej. A poddanstvo jeho utápí zde žal.\nVÝČEPNÍ: Vítej, kralevici. Čím ráčíte smočit rty v tuto brzkou ranní hodinu?\n\n[[HAMLET: Hleďme, nesedí tu drahý můj švagr Laertes, bratr mé milované. Jaký žal on zda asi zapíjí (POSADÍ SE K LAERTOVI). Vrchní, přineste nám dvě číše vína z francouzských sklepů, ať stojí, co stojí!|Sedne si k Laertovi]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Hleďme toho starce a jeho vrásek plnou tvář; jak by podobna byla oceánu, jež zjista křížem krážem probrázdila, aniž však ztratilať jiskru z oka. Ten zcestovalý musel už zřít věci, jež jsem dnes uzřel na hradbách; snad mohl by bezradnému moudrou radu dát jak bojovati se svým šílenstvím. (POSADÍ SE KE STARÉMU NÁMOŘNÍKOVI). Vrchní, přineste nám dvě číše vína z francouzských sklepů, ať stojí, co stojí!|Sedne si ke starému námořníkovi]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Vrchní, nos jsem lahve vína sklepů francouzských, máš-li jich - A věz, že když poddanstvo v lahvích utápívá žal, pak korunní princ pívává na šílenství. Toť Dánsko se svými Dány! (USEDÁ NA BAR)|Sedne si na bar]]

HAMLET: Bůh ti ji odpusť! já jdu za tebou. Horatio, jsem mrtev. – S bohem buď, nešťastná královno! – Vy ostatní, kdož bledí, třesoucí se hledíte na příběh ten, jen němí svědkové těch dějstev, – kdybych jenom času měl – však smrt, ten biřic, rychle zatýká – Ó mohl bych vám vyprávět; – však dost. Horatio, já umírám, tys živ; mne a mou věc všem vylič spravedlivě, jimž neznám.\nHORATIO: To věru neučiním; jsem více starý Říman nežli Dán; – zde zbylo jedu.\nHAMLET: Jako že jsi muž, dej mně tu číši; ty nech být; Bůh svědkem, já chci to dopít. – Můj Horatio, ty věci zůstanou-li neznámy, jak porušené jméno zanechám! V svém srdci jestli jsi mne choval kdy, mžik zdrž se blaženosti nebeské a v strastech dýchej k krutém světě tom, bys o mně vypravoval.\n\n//Za scénou se ozvývá střelba.//\n\nHAMLET: Jaký hluk to válečný?\nOSRIK: To mladý Fortinbras, jenž z Polska vítězně se navrací, dal v pozdrav střílet poslům z Anglie.\nHAMLET: Ó, umírám, Horatio; jed prudký mé smysly obestírá mrákotou. Předzvídám, že bude na trůn volen zde Fortinbras; můj zmírající hlas mu náleží. To řekni mu a vše ty vážnější i menší příhody, jež tady působily. Ostatní jest mlčení. (ZEMŘE)\n\n[[Vystoupí Fortinbras, angličtí vyslanci a jiní s bubny a prapory.|http://hamlet.woreshack.cz/epilog.php]]

VÝČEPNÍ: Víno pro vás, princi. Ať zdraví slouží v této zvláštní době.\nHAMLET: I tobě! (PŘIPÍJÍ)\nVÝČEPNÍ: Nastokrát líto jest mi vašeho drahého otce. I on, jak vy, zavítal do těchto končin, by pozdravil své poddantsvo. A nezřídka též celý soudek francouzského vína pro lokál zaplatil. Ať žehná mu Bůh i všichni svatí...\nHAMLET: Tak staniž se!\nVÝČEPNÍ: Dlouho jsem jej znal. A moc se mu podobáte, veličenstvo. A vím dobře, kdy jej u srdce těšila radost a kdy zas starost mu vrásky na tvář kreslila. Povězte, princi, co vám nedá spát, že vypadáte tak ospale.\n\n[[HAMLET: Rozlej tedy ještě vína. Mně i sobě. Povím ti, jaká věc, věru neobvyklá, nedává mi spáti po nocích.|Dá si panáka 2]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Žel Bohu, není to věc ledajaká, s jakou bys mohl mi poradit, nevyznáš-li se ve věcech šílenství lidské duše. Avšak vy (OTÁČÍ SE K NÁMOŘNÍKOVI) mohl jste na cestách spatřit mnoho šílených, či snad se mýlím? Pro hlupáka jest dobrá rada drahá, však pro šílence jest k nezaplacení. (PŘISEDÁ SI K NÁMOŘNÍKOVI)|Sedne si ke starému námořníkovi]]

//U stolu sedí Král, Královna, Polonius a Ofélie. Večeří. Přichází Hamlet.//\n\nHAMLET: To ticho u večeře! Je zarážející...\nKRÁLOVNA: Přicházíš k večeři čím dál později. A jíš méně a méně, Hamlete...\nHAMLET: Dnes nebudu jíst vůbec. Nemám hlad.\nKRÁLOVNA: Poseď se tedy.\nHAMLET: Jako královna nebo jako matka mi to poroučíš?\nKRÁLOVNA: Jako matka tě prosím.\nHAMLET: Pak tedy nezbývá než vyhovět...\nKRÁL: Kde touláváš se po večerech a nocích, synu?\nHAMLET: Nejsem váš syn, tatíčku.\nKRÁLOVNA: Zanech svých ostrovtipů alespoň u jídla, Hamlete!\nHAMLET: Budiž. Přidám se tedy k vašemu mlčení.\nPOLONIUS: Nač ta pokleslá nálada, princi. Veselte se; v mžiku jíst budeme ze svatební tabule!\nHAMLET: A na to připíjím! (PŘIPÍJÍ) Pchhh... co je to za víno? Copak na víně má se šetřiti v tento sváteční čas?\nPOLONIUS: Copak nechutná vám, princi...?\nHAMLET: Komu ano, ten nikdy nepil víno. Hle, zde demižon ze sklepů otcových. Jeden z posledních. Otec na vínu nikdy příliš nešetřil. Připiješ, strýče, ať víš, čím lépe pohostiti drahé hosty.\nKRÁL: Milerád!\nPOLONIUS: Konečně poznávám vás, princi. Báli jsme se, že se smutkem utrápíte (BERE ČÍŠI). Na vás připíjím a na váš návrat mezi nás! (PŘIPÍJÍ).\nHAMLET: Běda! \nPOLONIUS: Jak udělalo se mi mdlo. Snad to víno tak silné jest -- chce se -- tady -- (ZEMŘE)\nOFÉLIE: Otče!\nKRÁL: Zrada! Otrávené víno!\nHAMLET: Snad měl jej otec uschované pro nezvané hosty.\nKRÁL: Tvá drzost a neúcta jsou nebetyčné. A dost už mám tvých mladistvých manýrů. Jdi spát a zítra hlas se v královské síni - ze své pozice úřadujícího krále rozhodnu o tvém dalším osudu. (ODCHÁZÍ)\nOFÉLIE: Otče! Hamlete! Co se -- Proč--?\n[[HAMLET: Hra se nám poněkud zakomplikovala! (ODCHÁZÍ)|Polonius umírá]]\n\n

//V komnatě čeká osamocená královna. Přichází Hamlet.//\n\nHAMLET: Nuž, co se líbí, matko?\nKRÁLOVNA: Hamlete, ty svého otce zle jsi urazil.\nHAMLET: Vy otce mého zle jste urazila.\nKRÁLOVNA: Jdi, odpovídáš planým jazykem. Tys na mne zapomněl?\nHAMLET: Ne, při sám Bůh! jste královna, choť bratra mužova a – kéž byste nebyla!– jste moje matka. Sedněte; vy se mi nehnete, než postavím vám před zrak zrcadlo, kde spatříte své nitro nejhlubší.\nKRÁLOVNA: Co chceš to učinit? Mne zavraždit? Ha! pomoc! pomoc!\n\n//Za závěsem nastal povyk a ozval se křik.//\n(ZA ZÁVĚSEM): Pomoc! pomozte!\n\n[[HAMLET: (TASÍ MEČ) Myš? – Mrtva, dukát na to, mrtva! (BODÁ DO ZÁVĚSU)|Bodne]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Myš? Duch? Copak tu na elsinorském hradě nová móda vyvstala schovávati se za všechny možné čalouny? Kdo tam a co tak řičí? (ODHRNE ZÁVĚS)|Odhrne]]

//Královská síň, ráno. Přítomen král, královna, Rosenkrantz a Guildenstern a mnoho dvořenů. Přichází Hamlet.//\n\nHAMLET: Má ty dobroto! K čemu tolika rukou? Na zatěžkání jedné nohy závažím a hození její do studny by stačila i čtvrtina přítomných!\nKRÁL: Pro tentokrát zanech svůj ostrovtip, synu.\nHAMLET: Neznamená, že sdílíte-li lože s mojí matkou, se samovolně stáváte i otcem mým.\nKRÁL: A bude lépe, zanecháš-li i své drzosti. Čelíš obvinění velmi závažnému. Obvinění z vraždy! Nadto z vraždy člověka dobrého a nevinného.\nHAMLET: Ani čtvrtina ze čtvrtiny dobrosti člověka, který zde skonal před čtyřmi měsíci.\nKRÁL: Cítíš se vinen?\nHAMLET: Upřímně? Ne!\nKRÁL: Být kdokoliv jiný, visels bys už dávno na šibenici. Však protože jsi synem mého milovaného bratra, podávám ti ještě jednu šanci. Poslední. Vydej se do Anglie a zkus tam najít vnitřního klidu. Tento dopis tam předej králi Anglie. Jest mým dobrým přítelem a u dvora královsky tě pohostí. A s odjezdem neotálej, tvá loď má již napnuté plachty k odplutí (PODÁVÁ HAMLETOVI DOPIS).\n\n\n[[HAMLET: Protiví se mi podřídit se příkazu vašemu, králi, ale ne víc než zůstat tu, na Elsinoru, v místě, kde přes intriky není občas vidět vycházet slunce. Přijímám svůj úděl i trest. (BERE DOPIS A ODCHÁZÍ)|Odchází na loď]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Prazvláštní, jak rychle vynášíš soudy, aniž bys vyslechl všechny strany. Nezajímá tě snad, za jakých podivných okolností zahynul tvůj věrný Polonius? Víš vskutku jen napolovic z pravdy.|KONEC ŽÁRLIVOST]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Jistě, králi. Odjedu. Ale snad nebudeš mi míti za zlé, když zpravím se o obsahu tvého poselství, co do Anglie posíláš. Jsou zprávy dobré i zlé a posel by měl vědět, kterou z nich doručuje. (ROZBALUJE DOPIS)|Rozbaluje dopis]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Budu-li chtít najíti vnitřního klidu, budete tím posledním, strýče, koho požádám o radu! (UTÍKÁ PRYČ)|Horacio - Ofélie rozcestí]]

//Královská síň. Vystoupí král a královna. Podivný hluk za scénou - vkráčí rozlícený Laertes.//\n\nLAERTES: Kde jest ten král? Bídný králi, vrať mi mého otce!\nKRÁLOVNA: Klidně, dobrý Laerte.\nLAERTES: Kde jest můj otec?\nKRÁL: Mrtev.\nLAERTES: Jak zemřel? Nedám s sebou kejkle hrát! vem peklo věrnost, nejčernější ďábel vše přísahy; a milost, svědomí se zřiťte do nejhlubší propasti! Chci pomstít otce. \nKRÁL: Kdo vám zbraňuje? To Hamlet v šílenosti zabil Polonia. S ním zúčtuj!\nLAERTES: Bůh svědkem mi, že tak učiním!\n\n//Přichází Horatio.//\n\nHORATIO: S velkou omluvou za tento neohlášený výstup, veličenstvo, však zpráva jest naléhavá a odkladu nesnese!\nKRÁL: Pakli našla si ke mně cestu, důležitá jistě jest! Mluv.\nHORATIO: Veličenstvo... Já zdráhám se říci tuto hroznou zprávu, leč není posla, kdo by ji za mě předal; však neproklínejte mě, jsem jen nešťastným poslem.\nKRÁLOVNA: Tak mluv přece!\nHORATIO: ... Hamlet...a Ofélie... Před malou chvílí byli nalezeni utopeni v tůni nedaleko hradu.\nKRÁL: Ale to je strašné!\nKRÁLOVNA: Hamlet? Hamlet?\nLAERTES: Ofélie? Sestra má? To nepřipustím.\nHOTATIO: Tak stalo se; nic již nelze vykonat pro jejich žití.\nKRÁL: Královský jim pohřeb vystavím a šťastně budou líhat spolem v jednom hrobě.\nKRÁLOVNA: Ty... Ty... Jak opovažuješ se vést takové řeči! Nebýt tvých intrik, mohli být živi všichni! Polonius, Ofélie i Hamlet.\nKRÁL: Lžeš! To nešťastné okolnosti přiřkly jim jejich nešťastné osudy.\nKRÁLOVNA: Jak můžeš tak mluvit o mrtvých. Vrahu!\nLAERTES: Sestro! Otče! Mstím Vaši smrt! Zemři, intrikáne! (BODNE KRÁLE)\nKRÁL: Probůh, pomátl ses? Sáhnout na královský život? (ZEMŘE)\nLAERTES: Čím pro mne byl život královský, když i život můj teď zdá se bezcenný. Ofélie... otče... Čekejte mě u nebeské brány. (PROBODNE SE A ZEMŘE)\nKRÁLOVNA: Hamlete! Odpusť mi ty chladné dánské vody. Odpusť mi můj hřích. Ocelí touto sešel vrah tvůj i ten, kdož tvůj život pomstil. Vezmi si, oceli chladná, i život můj, poslední zbyvší na tomto smutném jevišti! (PROBODNE SE A ZEMŘE)\nHORATIO: Probůh ta strašná scéna. Což nezbyl nikdo živ? Však vezmu-li si i já po římsku život, kdo zpraví svět o úkladech, co rukou smrti tak mocně zakývaly?\n\n//Za scénou se ozvývá střelba.//\n\nHORATIO: Fortinbras vítězně vrativší se? Však kdo chtít měnit bude ty zprávy skvělé za zprávy strašlivé?\n\n[[Vystoupí Fortinbras, angličtí vyslanci a jiní s bubny a prapory.|http://hamlet.woreshack.cz/epilog.php]]\n

OFÉLIE: Tak? Můj otec? Stůně snad? Vždyť ještě za soumraku viděla jsem, jak je plný života. Snad nehoda? Tak Hamlete, proč mlčíš? Co stalo se s otcem mým?\n\n[[HAMLET: Snad vážného nic. Nepočítám-li, že jest to ze všech prvotřídních vepřů ten nejprvotřídnější. Až na hlavu, samozřejmě. Tu má oslí...|Děsíš mě]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Řekl jsem tvého otce? Kdeže! Měl jsem na mysli svého. Ofélie, ta hrůza. Můj otec zemřel. Znenadání a na vrcholku svých sil...|Ehm, já řekl seno...myslel jsem jahody]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Tvůj otec není dvakrát nadšený z toho, že tak moc miluji tě. Snad proto, že on sám tak milovat tě nedokáže. A to mě trýzní víc než vlastní smrt. (PLÁČE)|Miluji tě 2]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Odpusť, dítě. Ta věc není až tak důležitá. Nadto ráno jest moudřejší večera. (ODCHÁZÍ)|Hamlet jde k Hradu]]

KRÁL: Za čtyřnásobnou vraždu usmažíš se v pekle, Hamlete! (ZEMŘE)\nHAMLET: Někdy je ruka, co drží rapír, na dlouhém konci kostek z domina. Sbohem buď.\nKRÁLOVNA: Proč nenechals žít svou matku, nevinnou? (ZEMŘE)\nHAMLET: To neúprosná logika vedla moji ruku, matko. V nejhorším případě musel nechat bych žít vraha i lháře a toť nepřípustné. Horatio, jsem mrtev. – S bohem buď, nešťastná královno! – Vy ostatní, kdož bledí, třesoucí se hledíte na příběh ten, jen němí svědkové těch dějstev, – kdybych jenom času měl – však smrt, ten biřic, rychle zatýká – Ó mohl bych vám vyprávět; – však dost. Horatio, já umírám, tys živ; mne a mou věc všem vylič spravedlivě, jimž neznám.\nHORATIO: To věru neučiním; jsem více starý Říman nežli Dán; – zde zbylo jedu.\nHAMLET: Jako že jsi muž, dej mně tu číši; ty nech být; Bůh svědkem, já chci to dopít. – Můj Horatio, ty věci zůstanou-li neznámy, jak porušené jméno zanechám! V svém srdci jestli jsi mne choval kdy, mžik zdrž se blaženosti nebeské a v strastech dýchej k krutém světě tom, bys o mně vypravoval.\n\n//Za scénou se ozvývá střelba.//\n\nHAMLET: Jaký hluk to válečný?\nOSRIK: To mladý Fortinbras, jenž z Polska vítězně se navrací, dal v pozdrav střílet poslům z Anglie.\nHAMLET: Ó, umírám, Horatio; jed prudký mé smysly obestírá mrákotou. Předzvídám, že bude na trůn volen zde Fortinbras; můj zmírající hlas mu náleží. To řekni mu a vše ty vážnější i menší příhody, jež tady působily. Ostatní jest mlčení. (ZEMŘE)\n\n[[Vystoupí Fortinbras, angličtí vyslanci a jiní s bubny a prapory.|http://hamlet.woreshack.cz/epilog.php]]

HORATIO: S velkou omluvou za tento neohlášený výstup, veličenstvo, však mám zprávy, co nesnesou odklad...\nKRÁL: Jaké zprávy to jsou?\nHORATIO: Jedna od moře s anglickou pečetí a jedna strašlivá z elsinorského okolí.\nKRÁL: Tak? Obálku sem, jest to zpráva dlouho očekávaná! (ROZBALUJE OBÁLKU A ČTE)\n//Nejdražší bratře v koruně Claudie, králi Dánský, dostál jsem tvému přání a muže, který mi předal dopis, jsem bezodkladně popravil. Svůj trest přijal s pokorou i porozuměním šlechtice. Vyhověl jsem mu tedy v posledním přání - přál si tento šátek, který k dopisu přikládám, doručit jeho milované - Ofélii. Vzkazoval, že jí vaše Veličenstvo dobře zná. Buď zdráv, podepsán vlastní rukou Jindřich II., král Anglie.//\nHORATIO: Ale to je hrozné! \nKRÁLOVNA: Ty hade! Tak podlou lest! Jak si jen mohl připravit trůn o následníka a mě o jediného syna?\nKRÁL: Víš dobře, drahá, že Hamlet byl nevyléčitelně nemocný.\nKRÁLOVNA: A to byl důvod k jeho popravě? Ó, jak tě nenávidím!\nLAERTES: Jen krátce opustil jsem Dánsko, však mám pocit, že jsem octl se na měsíci a nikoliv v rodné zemi!\nHORATIO: Promiňte, ta druhá zpráva jest neméně závažná a neméně strašná! Ač hrdlo svírá mi žal, musím s pravdou ven. Ten šátek od prince Hamleta si již k Ofélii cestu nenajde. Ofélii našli - utonula v tůni.\nLAERTES: Můj ty bože! Proč strašné zprávy chodí vždy v tom nejhorším sledu!\nKRÁLOVNA: A jen a jen tvoje vina je to Claudie. Kdybys trochou citu okořenil svou tyranskou vládu, mohli žít oba. A štastni. Třeba dali by ti i vnuka - následníka dánského trůnu. A nakonec mohl žít i Laertův otec - můj milý Polonius.\nKRÁL: Jak dovoluješ si klást ta falešná obvinění na moji korunovanou hlavu? Nadto před Laertem, kterýž toliko utrpěl v dnešní den.\nKRÁLOVNA: Lhář! Lhář si a vrah k tomu! Již starého Hamleta připravils o život. A tři další životy vyhasly. Ano. Zabils. Jen ať se to celý svět doví.\nKRÁL: To už nesnesu dále! (ŠKRTÍ KRÁLOVNU)\nKRÁLOVNA: Hle, důkaz! Vrah je to, vrah! (ZEMŘE)\nLAERTES: Tak tedy trpělo pro tebe mé milované Dánsko? Zemři, intrikáne! (BODNE KRÁLE)\nKRÁL: Probůh, pomátl ses? Sáhnout na královský život? (ZEMŘE)\nLAERTES: Čím pro mne byl život královský, když i život můj teď zdá se bezcenný. Ofélie... otče... Čekejte mě u nebeské brány. (PROBODNE SE A ZEMŘE)\nHORATIO: Probůh ta strašná scéna. Což nezbyl nikdo živ? Však vezmu-li si i já po římsku život, kdo zpraví svět o úkladech, co rukou smrti tak mocně zakývaly?\n\n//Za scénou se ozvývá střelba.//\n\nHORATIO: Fortinbras vítězně vrativší se? Však kdo vyslechne zlomeného Horatia; kdo výměnou za dobré zprávy by přijal zprávy strašlivé?\n\n[[Vystoupí Fortinbras, angličtí vyslanci a jiní s bubny a prapory.|http://hamlet.woreshack.cz/epilog.php]]

KRÁLOVNA: Hamlete, to snad ani není nutné!\nHAMLET: Já zas myslím, že jest nevyhnutelné, by král znal, s kým královna spává po nocích, když pro své úklady toulá se pryč?\nKRÁLOVNA: Že ti stydno není, Hamlete! \nKRÁL: Pokračuj, Hamlete, co leží ti na srdci?\n\n//Hluk za scénou. Přibíhá rozlícený ozbrojený Laertes.//\n\nLAERTES: Kde jest ten král? Bídný králi, vrať mi mého otce!\nKRÁLOVNA: Klidně, dobrý Laerte.\nLAERTES: Kde jest můj otec?\nKRÁL: Mrtev. Jdeš nevhod však. Do síní královských nevchází se bez ohlášení. Teď musíš vyčkat, než skončíme. Hamlete, ty mluv.\nHAMLET: Neřekl bych, že jdeš nevhod. Ba naopak. Právě vhod. Jen poslechni, kde skonal otec tvůj... Na loži - \nKRÁLOVNA: Ne!\nHAMLET: - na loži s Gertrudou, královnou!\nLAERTES: Nesnesu takovou urážku! vem peklo věrnost, nejčernější ďábel vše přísahy; a milost, svědomí se zřiťte do nejhlubší propasti! Krví očišťuji tvoje jméno, otče! (BODNE HAMLETA)\nHAMLET: Umírat pro pravdu jest činem záslužným. (ZEMŘE)\nKRÁL: Hleďme! ve slovech posledních lež se neukrývá, neb lež, jak známo, bojí se smrti! Královno? Lehala si s Poloniem?\nKRÁLOVNA: Za živého boha; nikdy!\nKRÁL: Pak nejsi jen cizoložnice, nýbrž i lhářka! Hle hned důvod dvojí, proč neodkládat úklad žárlivého chotě! (ŠKRTÍ KRÁLOVNU)\nKRÁLOVNA: Laerte! To Claudius jest za smrt Poloniovu zodpovědný... (ZEMŘE)\nLAERTES: Tak? ve slovech posledních lež se neukrývá, neb lež, jak známo, bojí se smrti!\nKRÁL: To jsou má slova!\nLAERTES: Na hrob nechám ti je vyrýt! (PROBODNE KRÁLE)\nKRÁL: Blázne! Chtěl ušetřit jsem tě té hrozné noviny, ale neučiním tak! Dnes ráno v tůni utonula sestra tvá, drahá Ofélie, která neunesla úklady svého osudu!\nLAERTES: Lháři! Chceš dostat mě do kolen?\nKRÁL: Ve slovech posledních lež se neukrývá, neb lež, jak známo, bojí se smrti! To na hrob chci! (ZEMŘE)\nLAERTES: Tak jest to pravda? Zůstal snad zde v Dánsku jediný život, pro nějž smysl má naživu zůstat? Ne. Jen havrani krouží tu a čekají až i poslední padne do kolen, by zahájili svoji krvavou hostinu. Sbohem, světe! (PROBODNE SE A ZEMŘE)\n\n//Přichází Horatio. Za scénou se ozvývá střelba.//\n\nHORATIO: Vážení přítomní, toť salvy zpráv dobrých! Ohlásit žádá se princ Fortinbras, co z Polska zvítěziv navrací se...\nProbůh, komu dávám tyto zprávy? Síni plné nebožtíků? Můj ty bože, co strašného přihodilo se zde, v síni elsinorské?\n\n[[Vystoupí Fortinbras, angličtí vyslanci a jiní s bubny a prapory.|http://hamlet.woreshack.cz/epilog.php]]

//Hřbitov. Vystoupí Horatio a hrobník. Přicháhí Hamlet.//\n\nHAMLET: Horatio, příteli!\nHORATIO: Princi, jaké to šťastné shledání! Jak našel jste můj úkryt?\nHAMLET: To osud, ústy pocestného. Jest snad přátelství se mnou důvodem tvého schovávání?\nHORATIO: Pakli mám být upřímný, tak ano. Vskutku. Však na stokráte milejší mi úkryt nežli přátelství s vámi skrývati!\nHAMLET: ... ach, příteli...\nHROBNÍK: (KOPE A ZPÍVÁ) //\nV mládí jsem se učil hrobařem,\njezdit s hlínou, jezdit s trakařem,\nkopat hroby byl můj ideál... //\nHAMLET: Necítí-li ten chlap ani dost málo, co dělá? Kope hrob a zpívá.\nHORATIO: Zvyk mu to usnadnil.\nHAMLET: Hejhola! Komu kopeš ten hrob?\nHROBNÍK: Muži ne.\nHAMLET: Které ženě tedy?\nHROBNÍK: Také žádné.\nHAMLET: Kdo tedy má být v něm pochován?\nHROBNÍK: Nějaká, jež byla ženou, pane; ale Bůh jí dej lehké odpočinutí, teď je nebožka.\n\n[[HAMLET: Tvá mluva nelíbí se mi, ale budiž ti, neznaje ke komu mluvíš, budiž ti odpuštěna. Však nezná-li hrobník jména zákazníků svých, který řemeslník pak měl by. Mluv přece! Jaké jméno měla, nežli stala se nebožkou?|KONEC SEBEVRAŽDA NAD HROBEM]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Nech si tedy to jméno. Však v prachu před červy všichni jsme si rovni; nač trvati na jméně.|Ofeliin hrob - pokrač]]\n

//Hamlet ulehá Ofélii k nohám.//\n\nOFÉLIE: Ne, můj princi, to se nehodí.\nHAMLET: Já myslím, zdali smím hlavu opřít o tvůj klín.\nOFÉLIE: Ano, můj princi.\nHAMLET: Myslíš, že jsem chtěl udat selský vtip?\nOFÉLIE: Nemyslím nic, můj princi.\nHAMLET: Je to hezká myšlenka, ležeti dívce v nohách.\n\n//Začíná hra. Vystoupí dva herci jako král a královna.//\n\nDIVADELNÍ KRÁL: Již třicetkráte objel Foebus bůh sláň Neptunovu, širý země kruh, a třicetkrát měsíců dvanáctero s jas vy dlužený lilo v světla šero, co naše srdce svazkem lásky jata a ruce Hymen spjal nám v pouta svatá.\nDIVADELNÍ KRÁLOVNA: Kéž slunce, měsíc ještě tolikrát svou cestu váži, než květ lásky zvaď. Však žel, v čas poslední tak churavíš, tak smuten jsi a zjinačen, že již v jsem plna obav.\nDIVADELNÍ KRÁL: Ba, drahá, již tě musím opustiti; neb službu, vypovídá síla žití. Slib však, že znát nechceš lásky jiné, že tvá láska s prvním chotěm zhyne.\nDIVADELNÍ KRÁLOVNA: Tak přísahám, můj choti!\nDIVADELNÍ KRÁL: Toť velká přísaha.\n\n//Divadelní král usíná. Na scénu přichází Lucian, synovec divadelního krále.//\n\nHAMLET: Teď sleduj, drahá, ten kus rychlý konec má; ať neproteče ti v oka mžikání.\n\nLUCIAN: Duch černý, ruka hotova, jed zrádný, čas, chvíle vhodný, nikde svědek žádný; ty zlobná šťávo z půlnočního býlí, v něž kletby Hekaty se třikrát vpily!\n\n//Nalévá divadelnímu králi jed do ucha//\n\nKRÁLOVNA: Můj choti, co vám jest?\nKRÁL: Světla sem! – Pryč!\nPOLONIUS: Světla, světla, světla!\n\n[[(ODEJDOU VŠICHNI AŽ NA HAMLETA A HORATIA)|Odhalení, že král je vrah]]

//Hamlet ulehá na lože.//\n\n[[HAMLET: Tak je to správné. Přes mnoho pokušení, které jsem měl, není třeba pomstu jakkoliv uspěchat. Je potřeba s přesností toho nejšikovnějšího felčara vyjmout nádor přímo z postiženého místa. Není potřeba zaobírat se celým tělem. (USÍNÁ)|Přichází na drama]]

//Ozývá se sten. Hamlet odhrnuje závěs. Za ním stojí smrtelně zraněný Polonius a vyděšený Claudius.//\n\nPOLONIUS: Hlupáku, nevíš snad, že mečem měl jsi mě proklát až za čtyři dějství v ložnici tvojí matky?\nHAMLET: To vskutku na mysl mi nepřišlo. A při anglické renesanci jsem ve škole nikdy přespříliš pozor nedával.\nPOLONIUS: Hanba. Syn tak vzdělaného otce... (ZEMŘE)\nHAMLET: Byv on živ, byl bys též.\nKRÁL: Hrůza! Vražda v královském paláci!\nHAMLET: A co hůř, není první...\nKRÁL: Nad tvými slovy mrazí mě u šíje. Cožpak k mrtvému nemáš ni trochu úcty?\nHAMLET: ...a co nejůř, není ani poslední...\n\n[[KRÁL: A dost už mám tvých mladistvých manýrů. Jdi spát a zítra hlas se v královské síni - ze své pozice úřadujícího krále rozhodnu o tvém dalším osudu. (ODCHÁZÍ)|Polonius umírá]]

//U tůně. Vystoupí Ofélie. Přibíhá Hamlet.//\n\nOFÉLIE: (ZPÍVÁ) //A zdali nevrátí se již?\na zdali nevrátí se již?\nNe, ne, – spí věčný sen;\nty jdi a umři jen,\non nikdy nevrátí se již.\nVous bílý jako sníh\na jako len měl vlas;\nten tam, šel spát, šel spát.\na marno pro něj lkát. –\nBůh jeho duši spas!//\nHAMLET: Ofélie, lásko!\nOFÉLIE: Proč strašíš mě, můj milý, ze záhrobí? Na cestu za tebou jdeš doprovodit mě snad? Pak za ruku mě vezmi a přenes přes ten práh. (SKOČÍ DO VODY)\n\n[[HAMLET: Ofélie?! Raděj sám utonu, než budu účasten toho, kterak sama se topíš! (SKOČÍ ZA OFÉLIÍ)|KONEC TŮŇ]]\n\n//nebo//\n\n[[HAMLET: Ach, rád bych skočil do rozbouřených vod, leč k pomstě povolán jsem a osud velí mi naplnit můj úděl. Buď sbohem a na nebesích pozdravuj otce mého. (ODEJDE)|Ofeliin hrob 2]]